NOT MADE IN CHINA

• Datum: 15.06.2007
• Zdroj: biz
• Sekce: Story - not made in China
• Autor: LENKA TICHÁ

Dost bylo skuhrání na levnou konkurenci z Východu. Co dělají jinak české firmy, které jsou úspěšné?

Osmnáctiletý Erik Werner si právě kupuje další boty značky Prestige. Letos už dvanácté. Ne že by se mu tak líbily, a už vůbec ne z nostalgie, protože v době, kdy byly jako módní hit podpultovým trhákem, ještě nebyl na světě. Z klasických tenisek dokáže za šest hodin vykouzlit jedinečný módní doplněk, který prodává svým vrstevníkům.

Prestižky koupí za tisícovku v běžném obchodě, pomaluje je speciálními barvami a za necelé dva tisíce je pod značkou Prestige Customs prodá kamarádům. Zákazník si může vybrat barvu i vzor. „Kamarád po mně chtěl rasta prestižky. V žlutozeleno červených teniskách můžete tohoto baskeťáka potkat v Brně, kde bydlí,“ vysvětluje Erik. Inspiroval se modelem bot Air Force 1, které Nike prodává ve speciálních malých sériích. Američani jsou ochotni za pár zaplatit až dva tisíce dolarů. V komunitě raperů jsou tenisky dost oblíbené, takže Erik nestíhá malovat. Musel teď ale na chvíli zvolnit, prioritou číslo jedna byla maturita.
Jaroslav Navrátil, ředitel firmy Moleda, která jako pohrobek zlínského Svitu pokračuje ve výrobě prestižek, o Erikovi ví: „V podstatě porušuje náš design, ale s naším svolením,“ a možná až příliš rezolutně dodává: „Tuto skupinu zákazníků v životě neoslovíme. Nemáme kapacity na to, abychom něco podobného dělali ve velkém.“ A tak na prodejních pultech najdete bílo modrou nebo černošedou verzi bot Prestige. Jaroslav Navrátil zná svého zákazníka: „Jakmile udělám větší změnu, botu neprodám.“ Na jiných frontách patří výrobky šité na míru k nezbytné výzbroji českých firem, které se chtějí udržet ve světové konkurenci.
„Pokud u vás zákazník kupuje individualizovaný produkt, pak od vás těžko odchází,“ vysvětluje generální ředitel broumovského textilního podniku Veba Josef Novák. Pro své strategické zákazníky Veba vyvíjí produkty na míru v oblasti náročnějších textilií pro oděvní průmysl, jako jsou žakárské košiloviny a africký brokát. Speciální úpravy se potom týkají šíře metráže nebo vzoru a na přání zákazníka lze na okraj tkaniny vytkat nebo vytisknout jeho značku. Veba vychází zákazníkovi vstříc i v jiných ohledech, ale to už je součást výrobního tajemství.
Staré dobré prestižky oproti tomu reprezentují známé rčení, že zvyk je železná košile. Neexistuje výrobek, alespoň ne v oborech jako obuvnictví, které podléhá módním trendům, který by už dvacet let vypadal stejně. Podívejte se na prestižky. Postřehnete deset rozdílů? Přesto, a nebo právě proto se dokázaly udržet v konkurenci světových značek, které sem vtrhly v devadesátých letech a docela úspěšně se vyrovnaly s levnou asijskou produkcí. Pro čínské padělatele byl přitom fádní design prestižek, který se téměř vůbec nemění, snadným terčem.

Koho bota tlačí, koho ne

Český obuvnický průmysl dnes už není masovým, super vývozním odvětvím, jak tomu bylo dříve. Přesto příležitosti na trhu jsou. Zvláště pro ty odvážné a chytré. Výrobci jdou cestou specializace na pracovní, zdravotní, sportovně rekreační obuv (rybářská, horolezecká, jezdecká), kterou vyrábějí v menších sériích, a výroby obuvi na míru. „Český obuvnický průmysl silně utrpěl zejména po krachu na ruském trhu zhruba před deseti lety. Velmi hořký byl krach největších českých obuvnických firem - Bopo Třebíč, Sázavan Zruč nad Sázavou, Meko Olomouc, Snaha Brno - a nakonec i největší firmy - Svit Zlín. Na tomto stavu se podepsala jednak špatná rozhodnutí tehdejších manažerů a marketingu, ale významnou měrou také dovoz levné obuvi z Číny,“ vysvětluje Jaromír Šlágr z České obuvnické a kožedělné asociace.
K hlavním hráčům v oboru patří Baťa Dolní Němčí, Botas, Prabos, Novesta či Moleda. Hned na začátku své existence, před čtyřmi lety, se Moleda dokázala úspěšně poprat s tlakem ze strany čínských dovozců, kteří sem dováželi kopie tenisek Prestige; asi deset procent prodaných prestižek představovaly padělky. „Proběhlo pár žalob a dnes je situace daleko lepší, naši odběratelé si dávají pozor na to, aby neprodávali falza. Dbají na svůj kredit, aby se o nich netvrdilo, že prodávají nekvalitní zboží,“ říká Jaroslav Navrátil.
Moleda vyrábí prestižky hlavně pro český trh, na export jde minimum párů. Ročně firma vyrobí zhruba 140 tisíc párů kožených tenisek. Jaroslav Navrátil s klidem konstatuje, že to pro čínské výrobce, kterým se vyplatí vyrábět obuv, kterou prodají v celosvětovém měřítku, není zajímavý byznys. „Příliš mnoho rizik na malé množství bot,“ říká. Firma nešije pro žádnou zahraniční značku, takže se nemusí obávat, že by zákazník přešel k levnějšímu čínskému konkurentovi.
Úbytek zakázek z řad velkých zákazníků, kteří výrobu přesouvají do Číny, dělá vrásky top managementu našeho největšího oděvního podniku OP Prostějov. „Jsme v těžké nákladové situaci, protože se neustále zdražuje domácí pracovní síla,“ uvádí obchodní náměstek a tiskový mluvčí OP Prostějov Milivoj Žák a dodává: „Uvažujeme o přesunu výroby na východ a chceme být připraveni, až přijde vhodná doba. Určitě ale nechceme do Číny. Čína sice disponuje levnou pracovní silou, ale nemůže poskytnout dostatečnou záruku kvality, vyřízení reklamací a dodacích lhůt. Přemýšlíme spíše o místech v rámci jižní a východní Evropy.“

Spolupráce za všechny prachy

S podobnou zkušeností se nedávno z Číny vrátil šéf Moledy. Jel se podívat do továrny čínského výrobce, který mu nabídl spolupráci: „Poslal mi hotové vzorky bot, aniž bychom do Číny poslali jedinou šablonu. Po finanční stránce vypadala nabídka velmi lákavě!“ Je to jeden z těch, kdo šijí boty pro zahraniční značky, jako jsou Adidas nebo Puma, a podle ředitele Moledy „by byl schopný ušít prestižky kvalitně a za poloviční cenu“. Ale pouze na první pohled. Při tom bližším zjistíte, že peníze ušetřené na levné čínské pracovní síle by kompenzovaly náklady na český management, který by musel kontrolovat provoz v čínské továrně a dohlížet na dodržování kvality. Při množství bot, které Moleda ročně vyrobí, by se jí to nevyplatilo. Takovou investici si mohou dovolit světové firmy jako Adidas, Puma nebo Nike, které vyrábějí v Asii ve velkých objemech.
Kontrola jakosti je přitom zásadní. Moleda má certifi kované veškeré materiály, pro stanovení jejich kvality využívá vlastní zkušebnu nebo státní zkušebnu ve Zlíně, kde se kontroluje várka po várce. Kvalita každého materiálu, který dodavatelé nabízejí, se ověřuje zkouškou nošením a po dvou měsících se vyhodnocuje podle striktních norem. Chybu si Moleda podle Jaroslava Navrátila nemůže dovolit: „Vyrobíme zhruba dvanáct tisíc párů bot za měsíc, nějakou dobu trvá, než nakoupíme materiál, než se bota dostane na prodejnu, než si ji zákazník koupí. V případě, že se bota po půl roce nošení rozpadne, mám už vyrobenou téměř roční produkci ze špatného materiálu, což představuje 140 tisíc párů zmetků.“

Síla domácích výrobců

A jsme u toho. Prestižky se prodávají proto, že se vyrábějí právě v České republice. Lidé slyší na to, že je to česká bota, která se vyrábí ve Zlíně a na kterou jsou zákazníci zvyklí. Na tradici sází mnoho dalších českých výrobců jako Jablonex nebo Koh-i-noor. A podle chování zákazníků, kteří začínají vyhledávat české výrobky a vracet se k tradičním českým značkám, je to dobrá strategie. V devadesátých letech bylo dobré jezdit čímkoli jiným než škodovkou, kdo měl zahraniční kolo, byl větší frajer než ten, kdo měl Favorita, přitom užitná hodnota cizího kola mohla být nižší.
Pravda je, že někdy není k čemu se vracet, protože mnoho značek nepřežilo (viz náš seriál Vzpomínáme). „Kdybychom tu seděli v roce 1990, tak bych prestižkám dával jeden rok, protože sem vtrhl celý svět a lidé měli na výběr ze všech možných značek od Nike až po Adidas, ale tato bota přežila dalších sedmnáct let,“ konstatuje Jaroslav Navrátil.
Důvody jsou nasnadě - firma je dnes mnohem produktivnější, s osmdesáti zaměstnanci ročně vyrobí o téměř čtyřicet tisíc párů bot více než se sto třiceti lidmi před pěti lety. Po letech „vykrádání“ prestižky, kdy se šetřilo, kde se dalo, se výrobce zase vrátil ke kvalitním materiálům. Svou roli hraje i konzervativnost českého zákazníka, kterému nevadí, že bota vypadá stejně už dvacet let. Ostatně k podobnému designu se po letech vracejí i světové značky - vloni se v Americe prodávaly pumy a adidasky s tímto vzorem. Podle všech předpokladů vydrží na trhu tak rok. Před dvěma lety začala Moleda vyrábět i dětskou obuv s jasným úmyslem vypěstovat si mladou generaci zákazníků.
Jaroslav Navrátil vysvětluje, proč Moleda inzeruje v Metru nebo celostátních denících jako Blesk: „Náš cílový zákazník jezdí metrem, a přiznejme si to, čte bulvár; patří do vyšší věkové skupiny a střední příjmové kategorie, ale není pravda, že by prestižky kupovali lidé pouze z nostalgie. Máme i mladší zákazníky, takže se nedá říci, že generace, která nosí prestižky, musí jednou vymřít.“ Jedinečnost boty spočívá v tom, že na trhu v podstatě nemá konkurenci. Dá se říci, že existuje kategorie sportovní bota a vedle toho prestižka. Není to jenom obuv pro volný čas nebo sport, téměř z 60 % se dnes prodává jako pracovní obuv, kterou používají například dělníci mladoboleslavské Škody Auto nebo zdravotní sestry.
Podobně jako jiné firmy se Moleda snaží snížit výrobní náklady tím, že část výroby realizuje v zemi s levnější pracovní silou - svršky šije na Slovensku a boty kompletuje ve Zlíně. Firma na svých stránkách nabízí možnost online nákupu (ročně takto prodá asi 5 tisíc párů prestižek), plánuje založení pobočky na Slovensku, která by zajišťovala distribuci zboží. O expanzi na jiné trhy zatím neuvažuje. „Pokud někdo za půl roku doveze pět kontejnerů prestižek z Číny, začnu řešit, jak to ustát. Budu přemýšlet o tom, zda šít svršky v Číně, pošlu nabídky do jiných zemí, vojákům, pošťákům nebo policii pro volný čas,“ říká Jaroslav Navrátil. Prabos a Stival na českou ševcovskou tradici rezignovaly a vozí svršky z Číny, Moledu zatím bota netlačí. Ti, kteří nečekají, až se jim začnou na patách dělat puchýře, mají větší šanci na přežití. Na zahraniční trhy putuje až 70 % produkce OP Prostějov a z toho polovina pod cizími značkami. K největším trhům OP Prostějov z hlediska příjmů patří Velká Británie, nejdražší a nejluxusnější zboží vyrábí pro ruský trh. Svou budoucnost vidí firma i v orientaci na nové trhy - Polsko, baltské země a připravuje vstup na rakouský trh. Veba vyváží za hranice přes 80 % produkce.

Šance na přežití

Přesunutí výroby do Číny je výhodou pro silnějšího výrobce, který má kapitál. České firmy jsou většinou malé nebo podkapitalizované, takže přesun výroby do Číny je pro ně problém, nejsou-li zrovna součástí nadnárodních korporací jako třeba Škoda Auto, ale existují i výjimky jako Koh-i-noor, který v Číně vyrábí ten nejlevnější sortiment; ZPS Prefix v Číně montuje stroje především pro asijský obuvnický průmysl; Agrofert Holding koupil před rokem čínský závod na výrobu titanové běloby; část výroby přesunula do Číny také ETA Hlinsko.
Mohlo by to vypadat, že možnost vyrábět v Číně je snem každého výrobce, pro některé je to zatím spíš noční můra. „Vyrábět v Číně si mohou dovolit firmy, které se specializují na potisk textilií. Ty sem mohou dovézt několik kontejnerů s materiálem a tady ho potisknout. Naše technologické zaměření je odlišné - vzory se vytkávají přímo v tkanině a zakázka se tvoří již v tkalcovně s určitým předstihem. Dvacet desénů po dvou tisících metrech nám žádná čínská tkalcovna neudělá, protože to není jednoduché,“ vysvětluje Josef Novák. Firmy, které si nemohou přesunutí výroby dovolit, nebo ty, kterým „kontejnerový byznys“ nevyhovuje (protože pak kvůli náročné logistice nemohou s dostatečnou pružností reagovat na potřeby zákazníků), musejí hledat jiné cesty, jak své postavení na trhu upevnit.
K odvětvím, která pocítila čínskou konkurenci nejdříve, patří kromě obuvnického také textilní a oděvní průmysl. Čína se začala prosazovat v keramice a některých druzích sklářského průmyslu, jde přitom o sklo pro běžné užití, které lze vyrábět masově. Neplatí to třeba pro technické, bezpečnostní sklo nebo zdobené hotelové sklo, které u nás nyní zažívá boom. „Naše firmy v oboru spotřebního průmyslu nemohou konkurovat levnému asijskému zboží ve standardních druzích výrobků, jejichž produkce je založena na levné pracovní síle a surovině domácí provenience,“ vysvětluje tisková mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Adriana Rajmová.
Podle Adriany Rajmové je klíčovým faktorem úspěchu zvyšování užitné hodnoty výrobku, restrukturalizace výroby a produkce speciálních druhů výrobků. Změna sortimentu se v textilním průmyslu týká hlavně výroby z přírodních vláken - bavlny a lnu, kde má Čína výrazně lepší podmínky pro výrobu, protože obě zmíněné suroviny pěstuje. Nižší náklady na výrobu textilií z těchto surovin tamější vláda navíc podporuje nemalými státními dotacemi.
„V globální konkurenci mají šanci na přežití firmy, které se orientují na výrobu inteligentních textilií, jež reagují na vnější prostředí, mají tvarovou paměť nebo variabilní prodyšnost, textilií s protibakteriálními a proti plísňovými funkcemi,“ uvádí Adriana Rajmová. Technický textil lze využít ve zdravotnictví (tkáňové inženýrství), stavebnictví (geotextilie, střešní krytiny) nebo zemědělství. K progresivním textilním firmám patří Juta, Svitap, Nová Mosilana, Výzkumný závod pletařský nebo Pegas, který se prosazuje na americkém trhu jako jeden z výhradních dodavatelů Johnson & Johnson v oblasti dětských plen a dámského hygienického zboží. Veba si vede velmi dobře v bytovém textilu a materiálech pro oděvní průmysl.
Veba začala čínskou konkurenci intenzivně pociťovat zhruba před pěti lety, a to v produkci froté. „Produkce froté se během deseti let snížila zhruba o polovinu. Dnes má jeho produkce hodnotu zhruba 160 milionů korun ročně, což znamená necelých 15 % z celkových tržeb firmy,“ vysvětluje Josef Novák. Pokles tržeb v této oblasti Veba kompenzuje tím, že rozšiřuje produkci náročnějších druhů výrobků - damašků nebo luxusních materiálů pro oděvní průmysl, v jejichž výrobě má dlouholetou tradici.
Podnik se v posledních letech více zaměřil na produkci luxusnějších žakárských textilií, v nichž mu zatím Čína nemůže konkurovat. Významnou část tržeb tvoří africký brokát; prodeje tohoto materiálu ročně rostou 15% tempem, přičemž v minulém roce dosáhly 650 milionů korun. V minulém roce celkové tržby firmy přesáhly jednu miliardu korun, letos očekává Veba minimálně 20% růst.

Neleňte a družte se

Kromě růstu produktivity a přidané hodnoty jsou důležité inovace, protože ty mohou odlišit výrobky od standardní produkce, ve které má Čína největší šanci na úspěch. Pokud chtějí výrobci obstát, musejí mít zájem o rozvoj výzkumu a vývoje. V různých oborech spotřebního průmyslu vznikají klastry, profesní sdružení výrobců, kteří navazují spolupráci jak s vysokými školami a výzkumnými pracovišti, tak mezi sebou navzájem a s dodavateli služeb s cílem zefektivnit a zkrátit řetězec dodávky zboží zákazníkům. Tyto projekty mohou využívat peněz z evropských fondů, a to prostřednictvím operačních programů jako Průmysl a podnikání (například Potenciál). Klastr Omnipack, který sdružuje výrobce obalů, nedávno zažádal o proplacení dotace ve výši 33 milionů korun. Velkou část investic spolklo vybavení společného Vývojového a zkušebního centra, jehož součástí je mimo jiné také unikátní technologie laserového spékání obalů.
Veba vlastní velké vývojové centrum, v němž pracuje zhruba 25 lidí. Na poli výzkumu a vývoje nových technologií spolupracuje s Technickou univerzitou Liberec a je členem oborového klastru Clutex, který sdružuje výrobce technických textilií. Na tyto speciální materiály se v rámci doplňkové výroby zaměřuje již třetím rokem. V posledních třech letech firma investuje téměř veškeré volné zdroje a zisk do nového strojního zařízení, vzdělávání zaměstnanců (v oddělení informatiky a služeb) a do vývoje. Zvyšuje produktivitu, která podle Josefa Nováka roste rychleji než platy zaměstnanců: „Jestliže platy rostou o pět procent ročně, produktivita až o deset procent.“
I přes vysokou konkurenci v oboru si loni textilní průmysl vedl dobře, tržby rostly o dvě procenta na 42 miliard korun. Obrat oděvního průmyslu oproti tomu o 20 % poklesl na necelých deset miliard korun. Pokles tržeb ve výši 200 milionů korun zaznamenal i největší hráč v oděvnictví, společnost OP Prostějov, kterou loni proteklo 3,1 miliardy korun.
Klíčovou podmínkou úspěchu jsou služby zákazníkům. Čína bude mít problém s takovými službami, jako je úprava obleku na míru a podobně; takovéto služby už dnes v některých prodejnách nabízí například OP Prostějov. Důležitým prvkem v obsluze zákazníků je využití informačních technologií, například pro nákupy online, vyřizování změn, zadávání měr zákazníků při výrobě konfekce, obuvi, textilu nebo jiných produktů na míru. Veba pravidelně zákazníkům posílá zásilkový katalog, což by nebylo nic tak neobvyklého, kdyby nešlo o výrobce. Firma totiž přistoupila k nové obchodní politice - překračuje velkoobchodní články a snaží se dostat do kontaktu s jednotlivými butiky; pomocí e-shopu oslovuje koncového zákazníka.
Horečné rozšiřování obchodní sítě charakterizuje aktivity OP Prostějov. V maloobchodě se oděvní podnik cítí jistý v kramfl ecích, protože zde ho Čína nemůže ohrozit, do jeho vlastních obchodů se čínské „nekvalitní“ zboží prostě nedostane. OP Prostějov ročně otevře dvacet až třicet nových prodejen, v letošním roce to budou krejčovské salony v Německu, Francii a Nizozemsku. Přestože firma v minulém roce zaznamenala zhrubašesti procentní pokles tržeb, zisky podle Milivoje Žáka rostly, i když kurz koruny stále posiluje. „Soustřeďujeme se na efektivnější zakázky, z nichž máme větší zisk. Jsou to zakázky od zavedených zahraničních firem, jako je Cerrutti, Mexx, Massimo Duti nebo Hugo Boss.“ V současné době probíhají jednání s italskou značkou Giorgio Armani.
Někteří čeští výrobci vám stále budou z jakési setrvačnosti tvrdit, že celá jejich výhoda spočívá v tom, že výrobek je oproti čínskému kvalitní. „Lidé jsou ochotni za kvalitu zaplatit dvojnásobnou cenu, protože se mohou spolehnout na to, že jim bota vydrží alespoň dva roky. Na rozdíl od čínské kopie,“ tvrdí Jaroslav Navrátil. Dnes už je to klišé, které zdaleka neplatí tolik jako třeba před pěti lety. Číňané se rychle učí, vyrábějí pro zahraniční značky, včetně našich; v některých segmentech dělají výrobky špičkové kvality.
Chcete-li být v této konkurenci o krok napřed, zkuste zvolit některou z cest, kterou jdou úspěšné české značky - nabízet špičkové, technologicky náročnější nebo módní produkty, inovovat, expandovat na nové trhy, rozšiřovat síť vlastních obchodů nebo dělat výrobky zákazníkovi na míru. Kdo se nepřizpůsobí, odchází. Za pár let uvidíme, zda bude mít Erik na co malovat.

***

Číňanům chybí kreativita

Zato padělky jim jdou slušně. Z hlediska hodnoty byly nejvýznamnějšími položkami dovozu z Číny do České republiky v minulém roce dílce a příslušenství pro stroje, obuv, klávesnice, karty s elektrickými obvody a tištěné spoje. „Čína zatím stále nemá šanci uspět na evropském trhu ve vysoce kvalifi kovaných oborech, jako je hi-tech průmysl, jaderná technologie, vysoce specializované stroje a automatizovaná výroba. Dále v oborech vysoce sofistikovaných a zaměřených na evropský trh (pivo a podobné produkty), v oborech, kde jsou požadovány striktní normy (jako třeba v automobilovém průmyslu), a v oborech, které vyžadují pružnou logistiku a kde si firmy nemohou dovolit dodací lhůty jeden měsíc (například v potravinářství). Číňané obecně mají odlišný styl a kreativitu od západního stylu, takže využívají služeb evropských designerů (auta, spotřební zboží a další), architektů a dalších kreativců,“ vysvětluje Aleš Červinka, který vede zastoupení CzechTrade v Šanghaji.

Dvacet desénů po dvou tisících metrech nám žádná čínská tkalcovna neudělá, protože to není jednoduché. Zakázka se tvoří již v tkalcovně s určitým předstihem

Pokud u vás zákazník kupuje individualizovaný produkt, pak od vás těžko odchází

Pro čínské padělatele je fádní design prestižek, který se téměř vůbec nemění, snadným terčem

Konkurenční výhoda počínsku

Mzda řadových dělníků v čínských továrnách na venkově (mimo velká města jako Šanghaj nebo Peking) na východním pobřeží se pohybuje kolem 800 jüanů, což je zhruba 2200 korun za měsíc. Dělníci však bydlí přímo v prostorách továrny ve strohých ubytovnách, k dispozici mají levnou kantýnu, prádelnu, obchod a podobně. I přes velmi tvrdé pracovní podmínky a téměř nulové bezpečnostní standardy jsou dělníci ochotni pracovat až dvanáct hodin denně. Pracovití dělníci mohou ze mzdy odvádět zvláštní zdravotní pojištění, které lze využít na léčebné výlohy v případě úrazu, ale většina lidí na venkově je nemá. Raději dají přednost co nejvyššímu množství peněz na výplatní pásce. V případě nemoci či úrazu se na léčení obvykle skládá celá rodina. V novinách se to jenom hemží články, které popisují osobní tragédie typu „Dělník zemřel v nemocnici, protože jeho rodina nedokázala získat dostatek prostředků na operaci“. Za happy end počínsku lze považovat titulek: „Rodina se zadlužila do třetího kolene, jen aby mohl být syn, zraněný při práci ve fabrice, operován.“

Foto popis| Tradiční bílomodrá prestižka, jak ji vyrábí zlínská Moleda
Foto popis| V rukou Erika Wernera se stává jedinečným módním doplňkem
Foto popis| Jaroslav Navrátil, ředitel obuvnické firmy Moleda, která vyrábí boty Prestige, nemá zájem vyrábět v Číně. Tvrdí ale, že „po finanční stránce vypadala nabídka velmi lákavě“
Foto popis| OP Prostějov dnes v některých prodejnách nabízí možnost úpravy obleku na míru zákazníkovi
Foto popis| Veba rozšiřuje produkci náročnějších druhů výrobků - damašků nebo luxusních žakárských textilií pro oděvní průmysl, jako je africký brokát. Tyto tkaniny jsou převážně určeny k šití tradičních oděvů pro rovníkovou západní Afriku
Foto popis| Africký brokát dnes tvoří dvě třetiny z celkových tržeb Veby. Veba úzce spolupracuje s africkými partnery přímo nebo přes jednotlivá velvyslanectví afrických států. Fotografi e pořízená na veletrhu Styl Brno 2007 zachycuje ředitele Veby Josefa Nováka s velvyslankyní státu Mali Fatoumatou Siré Diakite