Navzdory koronakrizi pokračujeme v expanzi na nové zahraniční trhy. Druhá vlna zatím odběratele zasáhla méně než ta jarní, říká v rozhovoru Jiří Fejt, manažer pro export ve společnosti Huddy Diamonds.
Česká společnost Huddy Diamonds může sloužit jako ukázkový příklad, jak se tuzemští exportéři vyrovnávají s hospodářskými následky pandemie koronaviru. Přes 25 let se dodává diamantové nástroje pro různá průmyslová odvětví. Nabízí široký sortiment řezacích a brusných kotoučů, vrtáků či fréz. Pod názvem DiaKat vyrábí malou stavební mechanizaci, především pro opravy pozemních komunikací a průmyslových ploch. Úspěšně vyváží do řady evropských zemí. Podzimní měsíce bývají pro firmu hlavní prodejní sezónou. Letos je ale všechno tak trochu jinak.
V jakém poměru se činnost vaší společnosti dělí mezi distribuci diamantových nástrojů a vlastní výrobu?
Až 80 procent našeho obratu na tuzemském trhu tvoří distribuce diamantových a tvrdokovových nástrojů, zbytek, tedy asi 20 procent, generuje prodej naší vlastní stavební mechanizace DiaKat. Výrobu pod touto značkou jsme spustili v roce 2003 a naším cílem je její pozici na tuzemském trhu posilovat. Zároveň je naším stěžejním exportním produktem. U exportu je to totiž opačně a až 90 procent obratu tvoří prodej strojů DiaKat a jen 10 procent distribuce diamantových nástrojů. A to se většinou jedná o nástroje, které zahraniční odběratelé využívají právě do naší mechanizace. Vyrábíme třeba řezačku spár a dodáváme k ní i diamantové kotouče.
Plánované objemy tržeb se celkově pohybují okolo 30 milionů korun ročně, z toho asi 65 procent generuje distribuce diamantových nástrojů v Česku, 10 procent prodej naší vlastní stavební mechanizace rovněž na tuzemském trhu a čtvrtinu export. Letošní výsledky budou ale horší kvůli koroně.
Jak moc vás koronakrize zasáhla?
Export se na jaře propadl v podstatě na nulu. Český trh naštěstí dál odebíral, což nás drželo nad vodou. Celkově jsme na jaře proti plánům utržili zhruba polovinu. Teď na podzim je situace trochu lepší a zatím jsme někde na 60, 70 procentech. Podzim je pro nás hlavní sezóna, jako pro celé stavebnictví. Během podzimních měsíců se většinou daří vydělat na celoroční chod firmy. Letos je bohužel i tato sezóna stlačená. Ale rozhodně to není tak, že bychom byli v nějaké úplné krizi. Na běžný provoz firmy si vyděláme i letos a něco málo snad i zbyde. Ale rozhodně teď není čas plánovat nějaké velké investice do nových zaměstnanců, technologií nebo rozvoje produktů. S tím budeme muset chvíli počkat.
I když podle přísloví, že výjimka potvrzuje pravidlo, jsme i v tomto složitém období úspěšně dotáhli do fáze první série nový produkt naší stavební mechanizace, a sice horkovzdušnou lanzu pro použití v silničním stavitelství. Na jaře příštího roku plánujeme spustit prodej.
Na které zahraniční trhy vyvážíte?
Především do Francie, Itálie, Velké Británie, Německa ale i dalších evropských zemí. Před rokem jsme za pomoci agentury CzechTrade zahájili větší expanzi do Španělska. Už jsme tam v té době sice měli dlouholetého obchodního partnera, ten ale prodává pouze část našeho sortimentu. Nyní máme právě ve Španělsku rozjednaný větší kontrakt. Aktuálně připravujeme expanzi do Chorvatska a Slovinska a také Estonska, Lotyšska a Litvy.
Jak brzdí vaše plány pandemie?
Na jaře jsme museli řešit několik nepříjemných situací s odběrateli ve Francii, Itálii či Španělsku, které tehdy patřily mezi nejvíce zasažené země. Některé odběratelské firmy se ze dne na den zcela zavřely a nikdo neřešil už běžící objednávky. Selhávala i logistika. Například španělská strana přestala na nějaký čas zcela komunikovat. Pomocnou ruku nám tehdy podala i kancelář CzechTradu v Madridu. Nakonec se povedlo najít kompromis, při kterém jsme odběrateli vyšli vstříc a část objednávky přijali zpátky. Dnes už tam ty obchody zase běží. Byla to nestandardní situace. Při druhé vlně podobné komplikace zatím nepozorujeme, ještě ale zdaleka není všemu konec.
V září se doslova na poslední chvíli podařilo uskutečnit akviziční cestu do Chorvatska, kde jsme se potkali s několika potenciálními obchodními partnery. Jsme v kontaktu se třemi tamními firmami a máme od nich i první objednávky.
Pak přišla druhá vlna a plánovanou výpravu do Pobaltí už jsme nestihli. I tak se ale podařilo kontaktovat jednoho významného prodejce, který má zájem o naše produkty, a i s ním jednáme o první objednávce. Navzdory pandemii se nám tedy daří expandovat, i když v menší míře, než jsme plánovali na začátku roku.
Když vstupujete na nový zahraniční trh, co je vaší konkurenční výhodou?
Zakládáme si na kvalitě a nabízíme zákazníkům také podrobné znalosti našich aplikací. Jsme schopni jim poradit, jak nejlépe vyřešit technologické problémy, před kterými stojí. Jak dosáhnout požadovaného výsledku, co jak dělat a jakými stroji. Pokud chceme v některém teritoriu prodávat svoje produkty, musíme být v něčem lepší než místní výrobci či dodavatelé. A konkurovat cenou není v našem případě možné. My se nikdy nedostaneme na výrobní náklady asijských strojů, které se ale s našimi zas nemůžou poměřovat ve kvalitě. Budujeme silný brand, ke kterému patří i ty kvalitní podpůrné a poradenské služby.
Do jednotlivých zemí pak dodáváte prostřednictvím tamních distributorů?
Ano, to je obvyklý postup. Navazujeme spolupráci se zahraničními distributory, kteří pak v dané zemi obsluhují koncové zákazníky. Výjimkou je Slovensko, kde se tento postup příliš neosvědčil.
Z jakého důvodu?
Slovenský trh je specifický tou blízkostí k našemu. Odpadají jazykové bariéry, české a slovenské firmy se mezi sebou znají, mají zažitou určitou tradici vzájemné spolupráce. To jsou všechno pozitiva. My jsme tam ale s rozvojem našich aktivit začali úplně stejně jako na jiných zahraničních trzích a to se ukázalo jako ne úplně šťastné. Slovenské firmy chtějí komunikovat přímo s námi jakožto s výrobcem těch strojů, a ne se sítí distributorů. Jsou zvyklé jednat s českými firmami napřímo a o nějakých prostřednících nechtějí slyšet. Chystáme se proto na Slovensku vybudovat vlastní zastoupení a obsluhovat tamní trh ve stejném režimu jako tuzemský.
Sledujete, že by pandemie posílila pozici evropských výrobců oproti třeba čínské konkurenci?
Na první pohled by se to mohlo zdát. Jaro upozornilo na nevýhody závislosti na dovozu. Ale představa, že když na nějaký čas vypadne dodavatel z Číny, tak ho jednoduše nahradíme evropským, je ve své podstatě mylná. Oni totiž ti evropští výrobci beztak nakupují různé komponenty v Číně nebo jiné asijské zemi. My máme mimo jiné například jihokorejské dodavatele. Ten trh je velmi provázaný a výpadky dodávek z Asie, alespoň v případě stavební mechanizace, nakonec vždycky způsobí i výpadky na straně evropských výrobců.
Takže ani ne tak výrobní lokalita, jako kvalita je rozhodující. Jedině ta dokáže z pohledu toho koncového zákazníka přebít nižší cenu, že se pak rozhodne raději pro evropského výrobce. Ani Číňani neumějí vyrábět levně a k tomu navíc ve vysoké kvalitě. Ti odběratelé to vědí.
Horší situace by nastala s příchodem nějaké větší hospodářské krize. Co si pamatuji z období po ekonomické recesi po roce 2008, ale ještě třeba i v letech 2011, 2012, tehdy byl tlak na co nejnižší cenu tak silný, že byla doslova jediným kritériem všech výběrových řízení ve stavebnictví. Na úkor kvality pochopitelně. A ve výsledku neekonomicky. A to kdyby se mělo opakovat, tak to levné asijské konkurenty jedině posílí.
Snažíte se na takovou hrozbu nějak připravit?
Aktuálně pracujeme na zefektivnění výrobního procesu, na možnostech, jak ty výrobní náklady o něco snížit. Ale nemůžeme si dovolit ubrat na kvalitě. Roky budujeme silnou značku a takovou musí zůstat.
Zdroj: penize.cz
Autor: Renata Lichtenegerová