People of CzechTrade

Poznejte tým CzechTrade

Věra Všetičková

20220703_182943.jpgLetos v létě uběhne devět let od mé památné věty, že do agentury CzechTrade nastoupím na letní stáž pouze na měsíc, maximálně dva, abych se následně mohla plně soustředit na ukončení svého studia na vysoké škole. Tehdy jsem ale ještě netušila, že práce pro CzechTrade je svým způsobem návyková a že kromě kolegů zde mohu najít i přátele a že kromě nadřízených, budu mít štěstí i na mentory. Své sehrály zřejmě i geny, neboť dědeček se věnoval také zahraničnímu obchodu a společné listování atlasem s jeho vyprávěním, kam všude ho práce zanesla, mě už v dětství fascinovalo.

Přesto, že mě studia zavála na pár let k oborům jako jsou diplomacie a mezinárodní vztahy, zahraniční obchod u mě stejně vyhrál. Snad proto, že ten opravdu dobrý business by neměl mít vítěze a poražené, ale spokojené obě strany. A taky proto, že dlouhodobý úspěch v obchodě Vám zaručí jen fair-play a to je prostředí, kde je fajn být! 
 
Moje cesta od stážistky, přes exportního konzultanta k vedoucí zahraniční kanceláře pro Pobaltí trvala pět let a byla plná mnoha výzev ale i zkušeností. Moji tehdejší kolegové z pražské centrály CzechTrade by možná doplnili, že tyto roky byly i plné smíchu... neboť ten můj zvonivý jistojistě slyšeli přes zavřené dveře, přes chodby, za roh, možná i napříč patry. S rostoucí odpovědností a povinnostmi smíchu sice ubylo, ale radost z práce zůstala.  

20190601_185743.jpgAčkoli mě už od dětství lákaly dálavy a teplé kraje, moje cesta vedla do jedné z nejseverněji položené kanceláře CzechTrade, do Lotyšska. Podstatnou roli v tom sehrálo i mé studium ruštiny, kterému jsem se věnovala od střední školy. Výběr mého druhého cizího jazyka tehdy nesla část rodiny těžce, snad je následně potěšilo, že mi tato znalost pomohla k zajímavé pracovní zkušenosti.
 
Do Lotyšska jsem odjela v létě r. 2018, jinými slovy, přežila jsem již čtyři lotyšské zimy! Pobaltí je kraj krásný, ale rozhodně se s nikým nemazlí. Až tady na severu jsem pochopila, že je třeba být vděčná za každý hezký den, především za každý den, kdy vyjde slunce. A takové dny, momenty a chvíle ráda zachycuju na fotkách. Vždycky jsem raději stála za objektivem než před ním. Právě příznivé světlo je to, co mě donutí i v třeskutých mrazech vyjít ven a cvaknout třeba zamrzlou řeku Daugavu nebo zledovatělé vlny Baltu. 

Čím drsnější je na severu zima, o to krásnější je v Pobaltí jaro a léto. To v místním prostředí nelze trávit bez moře, bez kola a bez šašliku. Mé nejoblíbenější výlety mimo Rigu zpravidla kombinují všechny tři tyto kratochvíle, a to ideálně ve společnosti dobře naloženého spolehlivého parťáka, který mimo jiné umí ty praktické věci jako dofouknout kola, nebo seřídit přehazovačky.

Největší odměnou života v Lotyšsku jsou pro mě jeho nádherné, nedotčené a liduprázdné pláže (s výjimkou Jurmaly, kam v létě o víkendu zamíří celá Riga). Po náročném týdnu v kanceláři je pak procházka po jemném písku za šumění borového háje skutečný relax. 
 
Zamrzla-Daugava_LV_2021.jpgPobaltí mi připravilo i řadu pracovních překvapení a výzev. Nečekala jsem, že se budu intenzivně věnovat technologiím pro modernizaci elektrických přenosových a distribučních soustav, nebo že budu hledat pro lokálního partnera českého výrobce elektrických odporových pecí, nebo že nejčastěji skloňovanou cílovou skupinou mých klientů budou systémoví integrátoři. A to mě na mé práci vždycky bude bavit – že mi umožňuje neustále poznávat nové oblasti, nápady i jejich autory a nikdy mi nedovolí ustrnout! 

Jan Hančl

„Svět IT není jen hromada počítačů, serverů, aplikací, projektů, modelů, procesů a dalších všedních každodenností. Je to i svět výzev zcela lidských, kde jako ajťák nesledujete jen projekty a termíny odevzdání. Záleží vám i na tom, jestli se ti, co na vás spoléhají jako na pevnou skálu v širém moři, usmívají, anebo jsou smutní.Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tak se v naší rodině objevilo rok a půl staré dítko s diabetem. Od toho okamžiku se můj život stočil k #WeAreNotWaiting (openAPS.org) Jde o hnutí sdružujícím pacienty s cukrovkou, jejich blízké a IT experty, kteří vyvíjí pomocné apky pro usnadnění života s diabetem. Začal jsem si zjišťovat víc. Nejdřív jsem díky hnutí #WeAreNotWaiting objevil a naučil rodiče využívat webovou aplikaci Nightscout. Ta slouží ke sdílení dat, aby rodiče a dítě nemuseli být neustále na tomtéž místě. Nightscout byl sice výraznou pomocí, ale já cítil, že můžu jít ještě dál. To byl pro mě impulz ke zprovoznění aplikace AndroidAPS v telefonu. Výsledkem bylo nejen pohodlné ovládání inzulínové pumpy, ale i využití algoritmů pro dávkování inzulínu a s tím související lepší kompenzace diabetu a zlepšení kvality života. Pak následoval malý mezikrůček v objevení kouzla chytrých hodinek zapojených do ekosystému AndroidAPS.Čtvrtý krok byl asi nejnáročnější. Z nadšeného uživatele jsem se stal zasvěceným rádcem rodičů dia dětí. Mix proměnlivosti vývoje diabetu, technologických i bezpečnostních změn při používání aplikace a dalších úskalí může být na rodiče někdy moc. A každý je rád, když na vzniklý guláš není sám.Poslední krok vzešel z postesku některých rodičů dia dětí, že dostupná dokumentace je většinou k dispozici jen v anglické verzi a jen máloco je přeložené. A že je tedy nedostatek použitelného materiálu zejména v situaci, kdy máte akutní technický problém. Tak jsem se přidal do kolektivu stejně naladěných lidí, kteří pomáhají s překlady dokumentace k AndroidAPS. Uvidíme, co mě čeká dál."Jaké kroky vedly k vývoji aplikace, už víme. Zajímaly nás ještě další podrobnosti, na které jsme se Honzy zeptali. ➡️ Jak tě napadlo začít využívat aplikace jak zdravotnickou pomůcku?Od známých, co také v rodině řeší cukrovku, jsme se dozvěděli, že existují docela šikovné modely výpočtů správného poměru podávaného inzulínu a snědených sacharidů. To je úplný základ. Jakékoli jídlo je potřeba přepočítat na adekvátní dávku inzulínu. Od jednohubky až po oběd o několika chodech. Na webu měla být vystavena aplikace, která tyto výpočty docela zvládá. Tak jsme ji vyzkoušeli. Oproti tomu, co jsme již věděli, umožňovala i zaznamenávání stavu krevní glykémie a sledování vývoje prostřednictvím webu v hezkém grafu. Jde o zmíněnou apku s příznačným jménem Nightscout (volný překlad: noční hlídač). Za jejím vývojem stojí rozsáhlá komunita lidí z celého světa. Jedním nich je náš skoro soused ze sídliště a zároveň otec aplikace AndroidAPS, která posouvala algoritmy ještě daleko dál. A zapojovala je do samotného ovládání dávkování inzulínu. A ten nás k ní přivedl. Díky, Miloši Kozáku! ➡️ Co konkrétně používání aplikace znamená pro tebe a v čem pomáhá dětem?Jde o ohromný posun ve dvou směrech. Jedním je zjednodušení léčby, protože aplikace se dle nastavení sama snaží korigovat výkyvy v chování glykémie. Při dodržování základních pravidel a starání se o vkládání dat do aplikace se tak výrazně omezí nutnost zasahovat do každodenního provozu inzulínové pumpy. K tomu je potřeba přičíst i to, že se aplikace snaží včas upozornit na rizikové stavy, aby se dalo zasáhnout a předejít vážným zdravotním komplikacím.Druhým směrem je zlepšení kvality života. Zejména v noci se AndroidAPS dokáže postarat o vyvážení hladiny inzulínu a sacharidů, takže se člověk nemusí budit třeba čtyřikrát za noc, aby stav manuálně kontroloval a adekvátně reagoval. A vyspat se a nevyspat se, to je rozdíl k nezaplacení. Zvlášť když to tak je noc za nocí, týden za týdnem a tak dále. A zvlášť u rodičů diabetických dětí, kterým kromě aplikace pro řízení dávkování inzulínu na mobilu dítěte může pomoct také sledovací verze aplikace, kdy na svém telefonu mohou sledovat a částečně i ovlivňovat chod té řídící aplikace na dálku. To se hodí zejména, když je dítě ve škole, školce, na táboře… ➡️ Jak se k aplikaci dostanou ostatní rodiče? A jak jsi vlastně rozšířil informaci o tom, že aplikace existuje a je k dispozici pro někoho dalšího?Cesta k použití AndroidAPS není úplně jednoduchá, byť se blýská na lepší časy. Ale hezky postupně. Každopádně je dobré začít návštěvou stránek https://androidaps.readthedocs.io. Zde je dostupná dokumentace, na jejímž překladu se podílím. Ta provede nováčka krok za krokem kontrolou kompatibility zařízení, instalací, zprovozněním i nastavením. Nechybí ani odkaz na místa, kde lze položit lidem z komunity dotaz nebo získat pomoc. Proces je poněkud složitý díky tomu, že nejde o uznanou zdravotnickou pomůcku. Proto také AndroidAPS nenajdete na Google Obchodu Play. Ale právě v tomto směru se to snad v krátké budoucnosti změní k lepšímu. ➡️ Jak se k tobě dostanou rodiče, kteří potřebují pomoci?Nejen na mne, ale i na další zažrané nadšence se lze obrátit v několika facebookových skupinách k AndroidAPS nebo pro angličtiny znalé lze pokládat dotaz na discord.com ve skupině #WeAreNotWaiting. A v neposlední řadě odpovídám i na zprávy na LinkedIn. ➡️ A jak v tomhle všem figuruje CzechTrade? Jaký máš vztah ke své práci?CzechTrade pro mě vždycky byl a bude především výzva. Z pohledu IT manažera jde o prostředí, které je nesmírně rozmanité. Na velice malém prostoru se potkávají specifika IT doslova z celého světa. To je násobeno komplexností a rozdílností pracovního zaměření každého oddělení, kde kolikrát platí, že co člověk, to zcela odlišná práce a potřeby. K tomu se přidává i na privátní sféru neobvykle vysoké tempo a ostré cílení na výsledek, o které se výrazné většině veřejné sféry nezdá ani v nejdivočejších snech. A navrch to celé neustále míchá technologický rozvoj, který se nenechá ani přibrzdit, natož zastavit! Tohle všechno vybalancovat a být tomu pevným pilířem, to je výzva. Naštěstí to řádně koření spousta úžasných osobností, se kterými mám tu čest společně vlajku CzechTrade nést. A s nimi mě to baví a rád v rámci své kompetence pomáhám něčemu, co mi ve veřejné sféře dává smysl, tedy podporovat české firmy, aby zazářily v zahraničí. [...]

Izudin Gušmirovic

Často jsou životní obtíže a nástrahy to, co nás pracovně i lidsky posune kupředu. Své o tom ví Izudin Gušmirovic, který je ředitelem zahraniční kanceláře CzechTrade v Černé Hoře. Když se konflikty v bývalé Jugoslávii začaly vyostřovat, právě dokončil povinnou vojenskou službu a těšil se na studium strojírenství v Sarajevu. Válka se ale naplno rozběhla a Izudin u toho nechtěl být. Vydal se tedy do Prahy."Po Anglo-americké univerzitě jsem se tady uchytil tak jako každý “jugoš”. S rodinou jsme si otevřeli butik," vypráví. Postupně se naučil česky a začal se zajímat o místní kulturu a historii. Zvláště známá pražská divadla se pro něj stala nejen kulturním obohacením, ale také důležitým zdrojem k pochopení českého prostředí.Devadesátá léta minulého století byla novodobou českou renesancí. "Jsem nesmírně rád, že jsem je prožil se svými českými kamarády v Praze. Nebylo to ovšem vždy lehké. V mé vlasti stále probíhala zdrcující válka a já jsem hledal způsob, jak pomoci lidem v zemích bývalé Jugoslávie," říká Izudin. Jako dobrovolník se proto začal angažovat v české humanitární organizaci Člověk v tísni.Po návratu do Černé Hory se s bratrem pustil do podnikání a zastupoval několik českých firem na Balkáně. "Nabídku pracovat pro CzechTrade v zahraniční kanceláři v Podgorici jsem bral jako vyznamenání za to, co dělám pro česko-černohorské vztahy. Do CzechTrade jsem nastoupil v roce 2013 a moc si toho vážím, je pro mě velká pocta zde pracovat," vysvětluje. Ve volném čase miluje toulky přírodou a krasovou krajinou. Čeští speleologové začali unikátní bádání v údolí řeky Bistrica na severu Černé Hory a Izudin Gušmirovic se stal jedním z nich. "Za 20 let jsme změřili přes 20 km chodeb a objevili nové jeskyně. Jednu jsme na počest speleologů z Moravského krasu pojmenovali Brno. Dnes už se k týmu připojuji jen jako podpora. Pořád je to obor, který mne zajímá, ale na lezení v jeskyních musíte mít velmi dobrou fyzičku,” uzavírá své vyprávění Izudin. [...]

Dóra Egressy

Našim zahraničním kancelářím CzechTrade šéfuje 39 mužů a 7 statečných žen. Mezi ně patří i Dóra Egressy, která vede pobočku v Budapešti. Dóra se s lehkostí a elegancí protančila nejen k pracovním, ale také sportovním úspěchům.Její příběh začal v našem hlavním městě, kam se v dětství přestěhovala z rodného Maďarska. „Bylo mi asi sedm, v Praze jsme žili chvíli a já jsem teprve začala pořádně rozumět a mluvit česky. S mámou jsme dokázaly prosedět celé večery a napjatě sledovat krasobruslařské soutěže. Fascinovala mě krása, ladnost a elegance pohybů a rozhodla jsem se, že až budu velká, tak budu jedna z nich. Maminka mi prozradila, že nestačí jen umět stát na bruslích, ale důležité je i denně cvičit mimo led. Krasobruslařky se také musí učit tancovat,“ vypráví Dóra o tom, co ji původně přivedlo k tanci. Začínala v ZUŠ na Praze 8, tanec ji doprovázel celé dětství a pokračovala v něm i poté, co se ve 14 letech vrátila do Maďarska. Tanec byl její opravdovou vášní. Nechybělo málo a mohli jsme ji místo kanceláře CzechTrade potkávat spíše na prknech, která znamenají svět. „Měla jsem chvíle, kdy jsem chtěla jít místo gymnázia na konzervatoř. Rodiče byli neoblomní a říkali, že je potřeba se dobře učit, umět jazyky a mít aspoň jeden diplom. Vedle toho všeho mohu tancovat až do konce života. Za jejich postoj jim budu navěky vděčná,“ vzpomíná nad životním rozhodnutím. Dóru přijali na univerzitu, kde nastal i přelom v jejím tanečním směřování. Musela si totiž v prvním ročníku vybrat povinný sport. Na seznamu byl fotbal, posilovna, volejbal, plavání a salsa. „Asi nemusím říkat proč, ale rozhodla jsem se pro salsu. Ta převrátila můj život naruby. Tedy v tom nejlepším slova smyslu. Otevřel se přede mnou úplně nový svět, o kterém jsem ani nevěděla. Z vnějšího pohledu mohou latinsko-americké tance vypadat jako „veselé trsání“ v barevných kostýmech. Ve skutečnosti jsou ale hlubší a obsáhlejší. Tanec je opravdu řeč, která slouží nejen k tomu, abychom svým tělem vyprávěli historku, či vyjadřovali emoce, ale je to mezinárodní jazyk, který lidi spojuje napříč kontinenty a umožní vám se během dvou sekund sladit s člověkem z Itálie, Ameriky, nebo třeba z Austrálie. I když ho vidíte poprvé, tak přesto s ním můžete tancovat tak, jako byste ho znali již léta. V tomto světě nezáleží na tom, kolik vyděláváte, jaké máte auto, nebo jaké máte politické názory. Záleží na tom, jakým člověkem jste, jak se chováte k ostatním," povídá Dóra o své největší vášni.A co se jí na salse líbí nejvíc? „Osobně je mi na salse přitažlivá jasná role ženy a muže, která už v dnešní době tolik splývá. Muž dominuje a určuje rámec, který žena vyplňuje a dodá mu něžnost, eleganci nebo naopak další dávku energie. Jeden katalyzuje druhého a společně s hudbou vytváří celek, který je jedinečný, neopakovatelný a často i euforický.“Po objevení salsy začala Dóra dobrovolně pomáhat na lekcích. Později vedla i svoje vlastní kurzy. Fascinoval ji vývoj studentů, od prvních opatrných krůčků mimo rytmus, přes nervózně provedené tance, po suverénně protančené noci. „Je zajímavé sledovat to, jak se muži, kterým se na první lekci ještě třásla ruka, stávají určujícími členy party a rostoucí sebevědomí jim mění nejen život v tanci, ale i ten všední. A jak žena, která přes den pracuje ve vedoucí pozici nebo je například matkou malých dětí, se krok po kroku poddává tanci a nechá se vést,“ uzavírá své vyprávění o tanci Dóra.Vedle salsy se nyní věnuje také moderně, stylu mezinárodně známému jako contemporary / lyrical. Vystupovala v 7 zemích, protancovala stovky nocí s lidmi z různých koutů světa a v různých městech Evropy. „Když se zamyslím, tak mimo úžasných kolegů z práce jsou všichni mí kamarádi ze světa tance. Ten mi přinesl i lásku a neocenitelné mentory a vzory. Je to něco neuvěřitelně osvobozujícího a naplňujícího. Tanec mě zároveň naučil disciplíně, pokoře a tomu, že cesta je často důležitější než cíl.“Krasobruslení jí nakonec nevyšlo, o to více jsme rádi, že její kroky vedly do CzechTrade. Začínala u nás v roce 2012 jako sekretářka, kterou si v dětství (samozřejmě hned po krasobruslařce) přála být. V tom samém roce s kamarádkou vyhrála taneční soutěž StartGate ve Varšavě, což jí otevřelo cestu do světa. A stejně jako se posouvala ve svém tanečním životě, také u nás v CzechTrade nezůstala dlouho na jedné pozici a velmi rychle šla na své cestě dál až k pozici ředitelky zahraniční kanceláře v Maďarsku. „Svou práci v CzechTrade miluji a nedokážu si představit, že bych dělala něco raději. Zároveň jsem vděčná, že jsem měla to štěstí najít si svůj paralelní svět, kam čas od času mohu uniknout. Každému přeji, aby si našel ten svůj,“ ukončuje své inspirativní vyprávění Dóra. [...]

Aleš Červinka

Jak se zdá, Čína je pro ředitele zdejší pobočky CzechTrade Aleše Červinku nejen druhým domovem, ale přímo osudovou zemí. Vše začalo již v roce 2003. „V Číně jsem se ocitl poprvé díky bývalému zaměstnání. A to bez jakékoliv znalosti čínštiny i tamní kultury. V té době by mě ani ve snu nepadlo, jak moc mi jeden pobyt změní život. Během svého ročního působení v Šanghaji jsem se zamiloval. Do Číny a pak i do své ženy. Nejen díky ní jsem se začal učit čínsky a postupně pochopil mentalitu místních i jejich zvyky. Čína a její totální odlišnosti od evropských zvyků a uvažování, stejně jako vynikající jídlo, dynamika místního prostředí a všudypřítomná energie mi naprosto učarovaly.Po roce v Šanghaji jsem se na čas vrátil do ČR. A hned začal hledat cesty, jak se v Číně usídlit natrvalo. Když jsem v roce 2006 dostal nabídku od CzechTrade, neváhal jsem. Mám to tu moc rád. Pulsující a za poslední dekádu mohutně se rozvíjející Šanghaj skvěle kombinující západní a východní kulturu se pro mě a pro mou rodinu stalo jakýmsi druhým domovem. Narodily se tu obě mé děti a moje manželka pochází z nedaleké provincie Anhui, takže máme poměrně blízko i její rodinu. V minulosti mi v Číně chybělo např. pečivo, sýry, pivo a další typické české pochutiny, nicméně toto se v posledních letech rapidně zlepšilo. Stejně jako kvalita ovzduší, která byla v minulosti pro celou Čínu velkým problémem. Občas se mi zasteskne po české přírodě, postrádám hlavně lesy a kopce.Dlouhodobý pobyt v Číně obnáší i řadu výzev – jednou z nich je vyřešení českého vzdělání obou dětí. Celá řada Čechů žijících dlouhodobě v Číně to zkrátka vzdala a smířila se s tím, že jejich děti budou mluvit pouze lámanou češtinou. To jsem nechtěl, proto své děti po práci a o víkendech učím doma. Se 7letou dcerou Kristýnou je to jednodušší, s 12letým Lukášem je již učivo 6. ročníku ZŠ trochu náročnější a občas se stává, že i tatínek musí zabrousit na Google, aby si některé věci upřesnil. Dětem se samozřejmě moc nechce a kvůli omezenému cestování ztrácí motivaci, zatím to ale spolu zvládáme. Vždy v létě je pak čeká velké online přezkoušení s českou školou. Když všechny zkoušky zdárně absolvují, jsem rád, že z přísného pana učitele se můžu znovu stát normálním tátou. Ale jen do 1. září." [...]