Zuzana Sedmerová

Poznejte tým CzechTrade

Narozena na jihu Čech, žijící na Moravě, pravidelně dojíždějící do Prahy. Ať už mě v mém životě zavedly cesty kamkoliv, vždy v nich hrálo hlavní roli mé nadšení pro krásu, kreativitu a dokonalost. A to nejen díky mým rodičům, ale také díky lidem v mém životě, kteří mě neustále inspirovali, motivovali a posunovali v mé kariéře stále vpřed.

Už jako malé dítě jsem se pohybovala v oblasti umění. Navštěvovala jsem pravidelně výtvarný kroužek a asistovala své mamince při nejrůznějších ručních pracích. Svůj první gobelín podle obrázku vodníka od Josefa Lady jsem tak utkala již v pěti letech. Táta naopak rád maloval, plnil šuplíky výtvarnými potřebami a někdy jsme společně tvořili nejrůznější umělecká dílka.

K designu jako takovému jsem se poprvé ale dostala před 25 lety, kdy jsem začala pracovat v Design Centru České republiky. Tam jsem strávila více než deset let a prošla hned několika pracovními pozicemi. Designérské soutěže, skvělé výstavy designu v galerii Design Centra ČR a soutěže pro municipality, které si v tu dobu pořizovaly nové vizuální styly, byly činnosti, které mě bavily a umožnily mi proniknout hluboko do světa designu. Na pozici manažerky národního programu DESIGN jsem se pak věnovala zejména designu v byznysu a posílení jeho konkurenceschopnosti.

V roce 2008 mi do života přišla ale nová výzva od agentury CzechTrade. Dostala jsem nabídku podílet se na jejich projektu Design pro export, jehož hlavním cílem bylo prostřednictvím designu pomáhat českému průmyslu v expanzi na zahraniční trhy. To pro mě byla skvělá příležitost, jak využít mé dlouholeté zkušenosti nejen s designem, ale také s propojováním designérů a firem.

Můžu říct, že pro mě práce vždy byla koníčkem. Kreativita mě nadále baví a ráda se obklopuji lidmi, kteří něco tvoří nebo vymýšlí. Řada designérů se proto stala mými přáteli, a právě i díky nim se na většinu věcí kolem sebe dívám optikou designu.

Kromě designu se v mém životě ale nacházejí i další zájmy. Má vášeň pro šití, kdy byla BURDA mou Biblí, a různé ruční práce se postupem času přeměnila ve vášeň pro sport. Dnes si tak ráda zajdu třeba do fitka, na jógu, na kolo, na lyže nebo na pořádnou túru. V neposlední řadě miluji také cestování a ráda poznávám zahraniční kulturu.

Příběhy úspěšných českých exportérů Reference úspěšných klientů czechtrade Odborné příspěvky od zahraničních kanceláří CzechTrade Další lidé

Julie Havlová

Německy mluvící region byl Julii blízký již odmala. Začala ho objevovat už na základní škole prostřednictvím výměnných pobytů i letních táborů. Během studií dočasně „uhnula z kurzu" a strávila několik let v USA a Anglii. Nabídka z CzechTrade ji ale nasměrovala zpět. „Jakmile jsem dostala nabídku posílit tým kanceláře CzechTrade v Düsseldorfu, neváhala jsem ani chvilku. Překvapivě ani můj partner jakožto hrdý Brňák nekladl odpor a přestěhoval se se mnou. Rozhodnutí to bylo opravdu dobré po pracovní i osobní stránce. Během 4 let jsme se zasnoubili, vzali a také přivítali na svět naši dceru. Po mateřské dovolené jsme se všichni přesunuli do Vídně, kde aktuálně působím v rakouské kanceláři CzechTrade. Düsseldorf byl pro nás srdcovka, nicméně na Vídeň a Rakousko jsme si rychle zvykli. Manžel je z Vídně nadšený, protože je prý skoro stejně dobrá jako Brno. :) Oba nás uchvátila místní příroda. Do hodiny od Vídně jsou krásné hory, kde aktivně trávíme spoustu času v létě i v zimě. Každý víkend je pro nás taková malá dovolená. Zamilovali jsme si hlavně místní ferraty. S lezením jsme koketovali už dříve, ale až v Rakousku jsme se do toho pustili naplno. Je to ohromný relax a adrenalin zároveň. Ten pocit, když se vyškrábete nahoru a kocháte se výhledem, je k nezaplacení. Naše dcera je zatím na ferraty malá a většinou zůstává u prarodičů, ale samozřejmě se ji snažíme zapojovat. S ní sice nelezeme po skalách, ale společně šlapeme po kopcích a manžel ji obětavě nosí v krosně na zádech. Sama už také ujde pěkných pár kilometrů a v zimě si coby tříletá vyzkoušela i lyžování. Inspirací jsou jí místní děti, které ve stejném věku vykrajují na svahu jeden oblouček za druhým.Každodenní život ve Vídni je velmi pestrý především díky množství národností, které tu žijí. Zaslechnout na ulici pravou rakouskou němčinu je někdy vzácnost. Občas mi ještě cukají koutky, když poslouchám rakouský přízvuk. Pozoruji, že Němci a Rakušané jsou celkově rozdílnější, než by se mohlo zdát. Rakušané tolik neřeší pravidla, jsou méně organizovaní, konzervativnější, umí si ze sebe udělat legraci a klidně nakráčí do centra města v kroji nebo pohorkách. :) Mají zkrátka rádi to své, což je na nich sympatické a inspirativní. Českým exportujícím firmám záliba v místních produktech samozřejmě do karet nahraje, ale o to větší radost mám z každého úspěchu našich klientů, protože rozhodně není zadarmo." [...]

Jan Michálek

„Moji brazilskou cestu odstartovalo ukončení činnosti společnosti, ve které jsem pracoval. Byl listopad roku 2013 a já se s vedoucím svého týmu dohodl, že zůstanu ještě do října následujícího roku. Byl jsem tehdy na rozcestí v pracovním, ale také osobním životě. Pokud zůstaneme v cestovatelské terminologii, tato slepá ‚profesní‘ ulička mi dala možnost udělat ve svém životě něco radikálnějšího.“A proč se Honza rozhodl pro zahraničí? Touhu po objevování dálek v sobě měl už odmala. A to díky svému otci. „Zrovna v roce 1969, těsně po zpřísnění poměrů v tehdejším Československu, byl můj táta na cestě kolem světa s německou cestovní kanceláří. Za neuvěřitelných 25 dní navštívili v pronajatém letadle Bejrút, Kuvajt, Indii, Kambodžu, Japonsko, Havaj a také pár míst v pevninské části USA. Vyprávěním o této cestě jsem byl jako malý kluk fascinován. Projet se z Tokia šinkansenem, navštívit indický Taj Mahal nebo havajský Pearl Harbour, to jsem si hrozně přál. Protože táta byl na této cestě ve věku 33 let a mě právě na Kristova léta táhlo, bylo pár týdnů po listopadovém oznámení firmy, ve které jsem pracoval, jasno. Teď jedu na cestu kolem světa já!"Našetřené peníze Honzovi na procestování celé trasy nestačily, ale na 90denní cestu Indie-Japonsko-Havaj-pevninská část USA to bylo akorát. „Vyrazil jsem s krosnou, baťůžkem a otevřenou myslí a těšil se na nová místa i nové tváře. Už v Indii při józe jsem potkal svoji nynější brazilskou partnerku Paolu, která také snívala o podobné cestě a byla uchvácena tím, že ji podnikám. Ona byla v té době na konci své 3týdenní cesty po Indii. Sama! Pozvala mě tehdy s předstihem do Brazílie, až prý skončím svoji cestu. Psal se listopad 2014. A když jsem na začátku února 2015 opět přiletěl do ČR, rozhodl jsem se, že týden nato poletím do Brazílie na karneval."Vyhlášený karneval v Riu Honzovi učaroval. „Nezavítali jsme na proslulou přehlídkovou oblast Sambodrom, kde probíhá soutěž škol samby o nejlepší karnevalový průvod. Naopak jsme obráželi tradiční pouliční karnevaly po celém Riu. Věděl jsem, že karnevalová atmosféra je dost specifická, nicméně zalíbila se mi celkově kultura, prostředí i lidé, nejen daná událost. Rozhodl jsem se proto v Brazílii zůstat. Počáteční 2 roky nebyly jednoduché, ale daly mi možnost se adaptovat, naučit se velmi dobře portugalsky, a ještě víc proniknout do záludností kultury a zvyklostí. Následně jsem našel i práci, nějaký čas jsem pracoval jako dobrovolník a v roce 2019 jsem konečně nastoupil na místo asistenta v CzechTrade, ze kterého jsem se postupně vypracoval." Tím ale cestování neskončilo. „To, že jsme se poznali s Paolou v Indii, oba na cestách, poukazuje na náš hlavní společný koníček. Cestování. Za dobu, co jsme spolu, jsme nejen procestovali Brazílii, pláže, národní parky a také dvakrát byli přes týden v Amazonii, ale cestovali jsme i po světě. Marocké duny a Sahara, peruánské Machu Picchu, barmský Bagan s jeho čtyřmi tisíci pagodami nebo nejjižnější trvale obydlené místo na Zemi, chilský Puerto Williams, to jsou jen některé z míst, které jsme zatím společně navštívili. Oba jsme celkem dobrodruzi, ale v našich letech už se snažíme zajistit si určitý standard ubytování i přepravy. Pryč jsou doby, kdy jsem na vysoké nebo krátce po ní cestoval sám a spal v hostelech a někdy i pod širákem. Rozhodně se však při našich dovolených nebojíme vystoupit z komfortní zóny. Máme mnoho kamarádů a známých, kteří by už rozhodně nespali v malém penzionu nebo ve stanu a už vůbec by se nepřepravovali autobusem nebo vlakem. Popřípadě by nespali ve spacích sítích na lodi, což je jediný možný způsob při plavbách v Amazonii. Při našich cestách se proto nebojíme na pár dní snížit či úplně opustit určité standardy, abychom měli možnost poznat destinace a místa, kam se za den z hotelu není možné dostat."„Cestování ve dvou má mnoho výhod i co se týče bezpečnosti nebo řešení nečekaných problémů při společné diskuzi. Podporujeme se však navzájem i v momentě, kdy nesdílíme sen a jeden z nás se chce za tím svým vydat. Příkladem budiž aktuální rok, kdy se Paola vydala za svým vysněným trekem do základního tábora Mt. Everestu. Držel jsem jí pak přes 4 týdny palce z našeho bytu v Sao Paulu. V každém roce se oba snažíme navštívit alespoň 2 destinace. Paole se to minulý i tento rok již povedlo. Pro mě je letošní rok v tomto ohledu složitější, ale věřím, že v roce následujícím bude opět o trochu více možností a že zase nějakou novou zemi, i přes určitá omezení, zvládneme objevit." [...]

Jan Hančl

„Svět IT není jen hromada počítačů, serverů, aplikací, projektů, modelů, procesů a dalších všedních každodenností. Je to i svět výzev zcela lidských, kde jako ajťák nesledujete jen projekty a termíny odevzdání. Záleží vám i na tom, jestli se ti, co na vás spoléhají jako na pevnou skálu v širém moři, usmívají, anebo jsou smutní.Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tak se v naší rodině objevilo rok a půl staré dítko s diabetem. Od toho okamžiku se můj život stočil k #WeAreNotWaiting (openAPS.org) Jde o hnutí sdružujícím pacienty s cukrovkou, jejich blízké a IT experty, kteří vyvíjí pomocné apky pro usnadnění života s diabetem. Začal jsem si zjišťovat víc. Nejdřív jsem díky hnutí #WeAreNotWaiting objevil a naučil rodiče využívat webovou aplikaci Nightscout. Ta slouží ke sdílení dat, aby rodiče a dítě nemuseli být neustále na tomtéž místě. Nightscout byl sice výraznou pomocí, ale já cítil, že můžu jít ještě dál. To byl pro mě impulz ke zprovoznění aplikace AndroidAPS v telefonu. Výsledkem bylo nejen pohodlné ovládání inzulínové pumpy, ale i využití algoritmů pro dávkování inzulínu a s tím související lepší kompenzace diabetu a zlepšení kvality života. Pak následoval malý mezikrůček v objevení kouzla chytrých hodinek zapojených do ekosystému AndroidAPS.Čtvrtý krok byl asi nejnáročnější. Z nadšeného uživatele jsem se stal zasvěceným rádcem rodičů dia dětí. Mix proměnlivosti vývoje diabetu, technologických i bezpečnostních změn při používání aplikace a dalších úskalí může být na rodiče někdy moc. A každý je rád, když na vzniklý guláš není sám.Poslední krok vzešel z postesku některých rodičů dia dětí, že dostupná dokumentace je většinou k dispozici jen v anglické verzi a jen máloco je přeložené. A že je tedy nedostatek použitelného materiálu zejména v situaci, kdy máte akutní technický problém. Tak jsem se přidal do kolektivu stejně naladěných lidí, kteří pomáhají s překlady dokumentace k AndroidAPS. Uvidíme, co mě čeká dál."Jaké kroky vedly k vývoji aplikace, už víme. Zajímaly nás ještě další podrobnosti, na které jsme se Honzy zeptali. ➡️ Jak tě napadlo začít využívat aplikace jak zdravotnickou pomůcku?Od známých, co také v rodině řeší cukrovku, jsme se dozvěděli, že existují docela šikovné modely výpočtů správného poměru podávaného inzulínu a snědených sacharidů. To je úplný základ. Jakékoli jídlo je potřeba přepočítat na adekvátní dávku inzulínu. Od jednohubky až po oběd o několika chodech. Na webu měla být vystavena aplikace, která tyto výpočty docela zvládá. Tak jsme ji vyzkoušeli. Oproti tomu, co jsme již věděli, umožňovala i zaznamenávání stavu krevní glykémie a sledování vývoje prostřednictvím webu v hezkém grafu. Jde o zmíněnou apku s příznačným jménem Nightscout (volný překlad: noční hlídač). Za jejím vývojem stojí rozsáhlá komunita lidí z celého světa. Jedním nich je náš skoro soused ze sídliště a zároveň otec aplikace AndroidAPS, která posouvala algoritmy ještě daleko dál. A zapojovala je do samotného ovládání dávkování inzulínu. A ten nás k ní přivedl. Díky, Miloši Kozáku! ➡️ Co konkrétně používání aplikace znamená pro tebe a v čem pomáhá dětem?Jde o ohromný posun ve dvou směrech. Jedním je zjednodušení léčby, protože aplikace se dle nastavení sama snaží korigovat výkyvy v chování glykémie. Při dodržování základních pravidel a starání se o vkládání dat do aplikace se tak výrazně omezí nutnost zasahovat do každodenního provozu inzulínové pumpy. K tomu je potřeba přičíst i to, že se aplikace snaží včas upozornit na rizikové stavy, aby se dalo zasáhnout a předejít vážným zdravotním komplikacím.Druhým směrem je zlepšení kvality života. Zejména v noci se AndroidAPS dokáže postarat o vyvážení hladiny inzulínu a sacharidů, takže se člověk nemusí budit třeba čtyřikrát za noc, aby stav manuálně kontroloval a adekvátně reagoval. A vyspat se a nevyspat se, to je rozdíl k nezaplacení. Zvlášť když to tak je noc za nocí, týden za týdnem a tak dále. A zvlášť u rodičů diabetických dětí, kterým kromě aplikace pro řízení dávkování inzulínu na mobilu dítěte může pomoct také sledovací verze aplikace, kdy na svém telefonu mohou sledovat a částečně i ovlivňovat chod té řídící aplikace na dálku. To se hodí zejména, když je dítě ve škole, školce, na táboře… ➡️ Jak se k aplikaci dostanou ostatní rodiče? A jak jsi vlastně rozšířil informaci o tom, že aplikace existuje a je k dispozici pro někoho dalšího?Cesta k použití AndroidAPS není úplně jednoduchá, byť se blýská na lepší časy. Ale hezky postupně. Každopádně je dobré začít návštěvou stránek https://androidaps.readthedocs.io. Zde je dostupná dokumentace, na jejímž překladu se podílím. Ta provede nováčka krok za krokem kontrolou kompatibility zařízení, instalací, zprovozněním i nastavením. Nechybí ani odkaz na místa, kde lze položit lidem z komunity dotaz nebo získat pomoc. Proces je poněkud složitý díky tomu, že nejde o uznanou zdravotnickou pomůcku. Proto také AndroidAPS nenajdete na Google Obchodu Play. Ale právě v tomto směru se to snad v krátké budoucnosti změní k lepšímu. ➡️ Jak se k tobě dostanou rodiče, kteří potřebují pomoci?Nejen na mne, ale i na další zažrané nadšence se lze obrátit v několika facebookových skupinách k AndroidAPS nebo pro angličtiny znalé lze pokládat dotaz na discord.com ve skupině #WeAreNotWaiting. A v neposlední řadě odpovídám i na zprávy na LinkedIn. ➡️ A jak v tomhle všem figuruje CzechTrade? Jaký máš vztah ke své práci?CzechTrade pro mě vždycky byl a bude především výzva. Z pohledu IT manažera jde o prostředí, které je nesmírně rozmanité. Na velice malém prostoru se potkávají specifika IT doslova z celého světa. To je násobeno komplexností a rozdílností pracovního zaměření každého oddělení, kde kolikrát platí, že co člověk, to zcela odlišná práce a potřeby. K tomu se přidává i na privátní sféru neobvykle vysoké tempo a ostré cílení na výsledek, o které se výrazné většině veřejné sféry nezdá ani v nejdivočejších snech. A navrch to celé neustále míchá technologický rozvoj, který se nenechá ani přibrzdit, natož zastavit! Tohle všechno vybalancovat a být tomu pevným pilířem, to je výzva. Naštěstí to řádně koření spousta úžasných osobností, se kterými mám tu čest společně vlajku CzechTrade nést. A s nimi mě to baví a rád v rámci své kompetence pomáhám něčemu, co mi ve veřejné sféře dává smysl, tedy podporovat české firmy, aby zazářily v zahraničí. [...]

Izudin Gušmirovic

Často jsou životní obtíže a nástrahy to, co nás pracovně i lidsky posune kupředu. Své o tom ví Izudin Gušmirovic, který je ředitelem zahraniční kanceláře CzechTrade v Černé Hoře. Když se konflikty v bývalé Jugoslávii začaly vyostřovat, právě dokončil povinnou vojenskou službu a těšil se na studium strojírenství v Sarajevu. Válka se ale naplno rozběhla a Izudin u toho nechtěl být. Vydal se tedy do Prahy."Po Anglo-americké univerzitě jsem se tady uchytil tak jako každý “jugoš”. S rodinou jsme si otevřeli butik," vypráví. Postupně se naučil česky a začal se zajímat o místní kulturu a historii. Zvláště známá pražská divadla se pro něj stala nejen kulturním obohacením, ale také důležitým zdrojem k pochopení českého prostředí.Devadesátá léta minulého století byla novodobou českou renesancí. "Jsem nesmírně rád, že jsem je prožil se svými českými kamarády v Praze. Nebylo to ovšem vždy lehké. V mé vlasti stále probíhala zdrcující válka a já jsem hledal způsob, jak pomoci lidem v zemích bývalé Jugoslávie," říká Izudin. Jako dobrovolník se proto začal angažovat v české humanitární organizaci Člověk v tísni.Po návratu do Černé Hory se s bratrem pustil do podnikání a zastupoval několik českých firem na Balkáně. "Nabídku pracovat pro CzechTrade v zahraniční kanceláři v Podgorici jsem bral jako vyznamenání za to, co dělám pro česko-černohorské vztahy. Do CzechTrade jsem nastoupil v roce 2013 a moc si toho vážím, je pro mě velká pocta zde pracovat," vysvětluje. Ve volném čase miluje toulky přírodou a krasovou krajinou. Čeští speleologové začali unikátní bádání v údolí řeky Bistrica na severu Černé Hory a Izudin Gušmirovic se stal jedním z nich. "Za 20 let jsme změřili přes 20 km chodeb a objevili nové jeskyně. Jednu jsme na počest speleologů z Moravského krasu pojmenovali Brno. Dnes už se k týmu připojuji jen jako podpora. Pořád je to obor, který mne zajímá, ale na lezení v jeskyních musíte mít velmi dobrou fyzičku,” uzavírá své vyprávění Izudin. [...]