People of CzechTrade

Poznejte tým CzechTrade

Zuzana Sedmerová

20200211_151538.jpgNarozena na jihu Čech, žijící na Moravě, pravidelně dojíždějící do Prahy. Ať už mě v mém životě zavedly cesty kamkoliv, vždy v nich hrálo hlavní roli mé nadšení pro krásu, kreativitu a dokonalost. A to nejen díky mým rodičům, ale také díky lidem v mém životě, kteří mě neustále inspirovali, motivovali a posunovali v mé kariéře stále vpřed.

Už jako malé dítě jsem se pohybovala v oblasti umění. Navštěvovala jsem pravidelně výtvarný kroužek a asistovala své mamince při nejrůznějších ručních pracích. Svůj první gobelín podle obrázku vodníka od Josefa Lady jsem tak utkala již v pěti letech. Táta naopak rád maloval, plnil šuplíky výtvarnými potřebami a někdy jsme společně tvořili nejrůznější umělecká dílka.

K designu jako takovému jsem se poprvé ale dostala před 25 lety, kdy jsem začala pracovat v Design Centru České republiky. Tam jsem strávila více než deset let a prošla hned několika pracovními pozicemi. Designérské soutěže, skvělé výstavy designu v galerii Design Centra ČR a soutěže pro municipality, které si v tu dobu pořizovaly nové vizuální styly, byly činnosti, které mě bavily a umožnily mi proniknout hluboko do světa designu. Na pozici manažerky národního programu DESIGN jsem se pak věnovala zejména designu v byznysu a posílení jeho konkurenceschopnosti.

Sedmerova-Z_480x258.jpgV roce 2008 mi do života přišla ale nová výzva od agentury CzechTrade. Dostala jsem nabídku podílet se na jejich projektu Design pro export, jehož hlavním cílem bylo prostřednictvím designu pomáhat českému průmyslu v expanzi na zahraniční trhy. To pro mě byla skvělá příležitost, jak využít mé dlouholeté zkušenosti nejen s designem, ale také s propojováním designérů a firem. 

Můžu říct, že pro mě práce vždy byla koníčkem. Kreativita mě nadále baví a ráda se obklopuji lidmi, kteří něco tvoří nebo vymýšlí. Řada designérů se proto stala mými přáteli, a právě i díky nim se na většinu věcí kolem sebe dívám optikou designu. 

Kromě designu se v mém životě ale nacházejí i další zájmy. Má vášeň pro šití, kdy byla BURDA mou Biblí, a různé ruční práce se postupem času přeměnila ve vášeň pro sport. Dnes si tak ráda zajdu třeba do fitka, na jógu, na kolo, na lyže nebo na pořádnou túru. V neposlední řadě miluji také cestování a ráda poznávám zahraniční kulturu. 

Dóra Egressy

Našim zahraničním kancelářím CzechTrade šéfuje 39 mužů a 7 statečných žen. Mezi ně patří i Dóra Egressy, která vede pobočku v Budapešti. Dóra se s lehkostí a elegancí protančila nejen k pracovním, ale také sportovním úspěchům.Její příběh začal v našem hlavním městě, kam se v dětství přestěhovala z rodného Maďarska. „Bylo mi asi sedm, v Praze jsme žili chvíli a já jsem teprve začala pořádně rozumět a mluvit česky. S mámou jsme dokázaly prosedět celé večery a napjatě sledovat krasobruslařské soutěže. Fascinovala mě krása, ladnost a elegance pohybů a rozhodla jsem se, že až budu velká, tak budu jedna z nich. Maminka mi prozradila, že nestačí jen umět stát na bruslích, ale důležité je i denně cvičit mimo led. Krasobruslařky se také musí učit tancovat,“ vypráví Dóra o tom, co ji původně přivedlo k tanci. Začínala v ZUŠ na Praze 8, tanec ji doprovázel celé dětství a pokračovala v něm i poté, co se ve 14 letech vrátila do Maďarska. Tanec byl její opravdovou vášní. Nechybělo málo a mohli jsme ji místo kanceláře CzechTrade potkávat spíše na prknech, která znamenají svět. „Měla jsem chvíle, kdy jsem chtěla jít místo gymnázia na konzervatoř. Rodiče byli neoblomní a říkali, že je potřeba se dobře učit, umět jazyky a mít aspoň jeden diplom. Vedle toho všeho mohu tancovat až do konce života. Za jejich postoj jim budu navěky vděčná,“ vzpomíná nad životním rozhodnutím. Dóru přijali na univerzitu, kde nastal i přelom v jejím tanečním směřování. Musela si totiž v prvním ročníku vybrat povinný sport. Na seznamu byl fotbal, posilovna, volejbal, plavání a salsa. „Asi nemusím říkat proč, ale rozhodla jsem se pro salsu. Ta převrátila můj život naruby. Tedy v tom nejlepším slova smyslu. Otevřel se přede mnou úplně nový svět, o kterém jsem ani nevěděla. Z vnějšího pohledu mohou latinsko-americké tance vypadat jako „veselé trsání“ v barevných kostýmech. Ve skutečnosti jsou ale hlubší a obsáhlejší. Tanec je opravdu řeč, která slouží nejen k tomu, abychom svým tělem vyprávěli historku, či vyjadřovali emoce, ale je to mezinárodní jazyk, který lidi spojuje napříč kontinenty a umožní vám se během dvou sekund sladit s člověkem z Itálie, Ameriky, nebo třeba z Austrálie. I když ho vidíte poprvé, tak přesto s ním můžete tancovat tak, jako byste ho znali již léta. V tomto světě nezáleží na tom, kolik vyděláváte, jaké máte auto, nebo jaké máte politické názory. Záleží na tom, jakým člověkem jste, jak se chováte k ostatním," povídá Dóra o své největší vášni.A co se jí na salse líbí nejvíc? „Osobně je mi na salse přitažlivá jasná role ženy a muže, která už v dnešní době tolik splývá. Muž dominuje a určuje rámec, který žena vyplňuje a dodá mu něžnost, eleganci nebo naopak další dávku energie. Jeden katalyzuje druhého a společně s hudbou vytváří celek, který je jedinečný, neopakovatelný a často i euforický.“Po objevení salsy začala Dóra dobrovolně pomáhat na lekcích. Později vedla i svoje vlastní kurzy. Fascinoval ji vývoj studentů, od prvních opatrných krůčků mimo rytmus, přes nervózně provedené tance, po suverénně protančené noci. „Je zajímavé sledovat to, jak se muži, kterým se na první lekci ještě třásla ruka, stávají určujícími členy party a rostoucí sebevědomí jim mění nejen život v tanci, ale i ten všední. A jak žena, která přes den pracuje ve vedoucí pozici nebo je například matkou malých dětí, se krok po kroku poddává tanci a nechá se vést,“ uzavírá své vyprávění o tanci Dóra.Vedle salsy se nyní věnuje také moderně, stylu mezinárodně známému jako contemporary / lyrical. Vystupovala v 7 zemích, protancovala stovky nocí s lidmi z různých koutů světa a v různých městech Evropy. „Když se zamyslím, tak mimo úžasných kolegů z práce jsou všichni mí kamarádi ze světa tance. Ten mi přinesl i lásku a neocenitelné mentory a vzory. Je to něco neuvěřitelně osvobozujícího a naplňujícího. Tanec mě zároveň naučil disciplíně, pokoře a tomu, že cesta je často důležitější než cíl.“Krasobruslení jí nakonec nevyšlo, o to více jsme rádi, že její kroky vedly do CzechTrade. Začínala u nás v roce 2012 jako sekretářka, kterou si v dětství (samozřejmě hned po krasobruslařce) přála být. V tom samém roce s kamarádkou vyhrála taneční soutěž StartGate ve Varšavě, což jí otevřelo cestu do světa. A stejně jako se posouvala ve svém tanečním životě, také u nás v CzechTrade nezůstala dlouho na jedné pozici a velmi rychle šla na své cestě dál až k pozici ředitelky zahraniční kanceláře v Maďarsku. „Svou práci v CzechTrade miluji a nedokážu si představit, že bych dělala něco raději. Zároveň jsem vděčná, že jsem měla to štěstí najít si svůj paralelní svět, kam čas od času mohu uniknout. Každému přeji, aby si našel ten svůj,“ ukončuje své inspirativní vyprávění Dóra. [...]

Aleš Červinka

Jak se zdá, Čína je pro ředitele zdejší pobočky CzechTrade Aleše Červinku nejen druhým domovem, ale přímo osudovou zemí. Vše začalo již v roce 2003. „V Číně jsem se ocitl poprvé díky bývalému zaměstnání. A to bez jakékoliv znalosti čínštiny i tamní kultury. V té době by mě ani ve snu nepadlo, jak moc mi jeden pobyt změní život. Během svého ročního působení v Šanghaji jsem se zamiloval. Do Číny a pak i do své ženy. Nejen díky ní jsem se začal učit čínsky a postupně pochopil mentalitu místních i jejich zvyky. Čína a její totální odlišnosti od evropských zvyků a uvažování, stejně jako vynikající jídlo, dynamika místního prostředí a všudypřítomná energie mi naprosto učarovaly.Po roce v Šanghaji jsem se na čas vrátil do ČR. A hned začal hledat cesty, jak se v Číně usídlit natrvalo. Když jsem v roce 2006 dostal nabídku od CzechTrade, neváhal jsem. Mám to tu moc rád. Pulsující a za poslední dekádu mohutně se rozvíjející Šanghaj skvěle kombinující západní a východní kulturu se pro mě a pro mou rodinu stalo jakýmsi druhým domovem. Narodily se tu obě mé děti a moje manželka pochází z nedaleké provincie Anhui, takže máme poměrně blízko i její rodinu. V minulosti mi v Číně chybělo např. pečivo, sýry, pivo a další typické české pochutiny, nicméně toto se v posledních letech rapidně zlepšilo. Stejně jako kvalita ovzduší, která byla v minulosti pro celou Čínu velkým problémem. Občas se mi zasteskne po české přírodě, postrádám hlavně lesy a kopce.Dlouhodobý pobyt v Číně obnáší i řadu výzev – jednou z nich je vyřešení českého vzdělání obou dětí. Celá řada Čechů žijících dlouhodobě v Číně to zkrátka vzdala a smířila se s tím, že jejich děti budou mluvit pouze lámanou češtinou. To jsem nechtěl, proto své děti po práci a o víkendech učím doma. Se 7letou dcerou Kristýnou je to jednodušší, s 12letým Lukášem je již učivo 6. ročníku ZŠ trochu náročnější a občas se stává, že i tatínek musí zabrousit na Google, aby si některé věci upřesnil. Dětem se samozřejmě moc nechce a kvůli omezenému cestování ztrácí motivaci, zatím to ale spolu zvládáme. Vždy v létě je pak čeká velké online přezkoušení s českou školou. Když všechny zkoušky zdárně absolvují, jsem rád, že z přísného pana učitele se můžu znovu stát normálním tátou. Ale jen do 1. září." [...]