Jan Michálek

„Moji brazilskou cestu odstartovalo ukončení činnosti společnosti, ve které jsem pracoval. Byl listopad roku 2013 a já se s vedoucím svého týmu dohodl, že zůstanu ještě do října následujícího roku. Byl jsem tehdy na rozcestí v pracovním, ale také osobním životě. Pokud zůstaneme v cestovatelské terminologii, tato slepá ‚profesní‘ ulička mi dala možnost udělat ve svém životě něco radikálnějšího.“

Maroko-duny.jpgA proč se Honza rozhodl pro zahraničí? Touhu po objevování dálek v sobě měl už odmala. A to díky svému otci. 

„Zrovna v roce 1969, těsně po zpřísnění poměrů v tehdejším Československu, byl můj táta na cestě kolem světa s německou cestovní kanceláří. Za neuvěřitelných 25 dní navštívili v pronajatém letadle Bejrút, Kuvajt, Indii, Kambodžu, Japonsko, Havaj a také pár míst v pevninské části USA. Vyprávěním o této cestě jsem byl jako malý kluk fascinován. Projet se z Tokia šinkansenem, navštívit indický Taj Mahal nebo havajský Pearl Harbour, to jsem si hrozně přál. Protože táta byl na této cestě ve věku 33 let a mě právě na Kristova léta táhlo, bylo pár týdnů po listopadovém oznámení firmy, ve které jsem pracoval, jasno. Teď jedu na cestu kolem světa já!"

Našetřené peníze Honzovi na procestování celé trasy nestačily, ale na 90denní cestu Indie-Japonsko-Havaj-pevninská část USA to bylo akorát. 

Bagan-pagoda_obleceny-v-barmske-muzske-sukni.jpg„Vyrazil jsem s krosnou, baťůžkem a otevřenou myslí a těšil se na nová místa i nové tváře. Už v Indii při józe jsem potkal svoji nynější brazilskou partnerku Paolu, která také snívala o podobné cestě a byla uchvácena tím, že ji podnikám. Ona byla v té době na konci své 3týdenní cesty po Indii. Sama! Pozvala mě tehdy s předstihem do Brazílie, až prý skončím svoji cestu. Psal se listopad 2014. A když jsem na začátku února 2015 opět přiletěl do ČR, rozhodl jsem se, že týden nato poletím do Brazílie na karneval."

Vyhlášený karneval v Riu Honzovi učaroval. 

„Nezavítali jsme na proslulou přehlídkovou oblast Sambodrom, kde probíhá soutěž škol samby o nejlepší karnevalový průvod. Naopak jsme obráželi tradiční pouliční karnevaly po celém Riu. Věděl jsem, že karnevalová atmosféra je dost specifická, nicméně zalíbila se mi celkově kultura, prostředí i lidé, nejen daná událost. Rozhodl jsem se proto v Brazílii zůstat. Počáteční 2 roky nebyly jednoduché, ale daly mi možnost se adaptovat, naučit se velmi dobře portugalsky, a ještě víc proniknout do záludností kultury a zvyklostí. Následně jsem našel i práci, nějaký čas jsem pracoval jako dobrovolník a v roce 2019 jsem konečně nastoupil na místo asistenta v CzechTrade, ze kterého jsem se postupně vypracoval." 

Tím ale cestování neskončilo. 

„To, že jsme se poznali s Paolou v Indii, oba na cestách, poukazuje na náš hlavní společný koníček. Cestování. Za dobu, co jsme spolu, jsme nejen procestovali Brazílii, pláže, národní parky a také dvakrát byli přes týden v Amazonii, ale cestovali jsme i po světě. Marocké duny a Sahara, peruánské Machu Picchu, barmský Bagan s jeho čtyřmi tisíci pagodami nebo nejjižnější trvale obydlené místo na Zemi, chilský Puerto Williams, to jsou jen některé z míst, které jsme zatím společně navštívili. Oba jsme celkem dobrodruzi, ale v našich letech už se snažíme zajistit si určitý standard ubytování i přepravy. Pryč jsou doby, kdy jsem na vysoké nebo krátce po ní cestoval sám a spal v hostelech a někdy i pod širákem. Rozhodně se však při našich dovolených nebojíme vystoupit z komfortní zóny. Máme mnoho kamarádů a známých, kteří by už rozhodně nespali v malém penzionu nebo ve stanu a už vůbec by se nepřepravovali autobusem nebo vlakem. Popřípadě by nespali ve spacích sítích na lodi, což je jediný možný způsob při plavbách v Amazonii. Při našich cestách se proto nebojíme na pár dní snížit či úplně opustit určité standardy, abychom měli možnost poznat destinace a místa, kam se za den z hotelu není možné dostat." 

Petar-Brazilie.jpg„Cestování ve dvou má mnoho výhod i co se týče bezpečnosti nebo řešení nečekaných problémů při společné diskuzi. Podporujeme se však navzájem i v momentě, kdy nesdílíme sen a jeden z nás se chce za tím svým vydat. Příkladem budiž aktuální rok, kdy se Paola vydala za svým vysněným trekem do základního tábora Mt. Everestu. Držel jsem jí pak přes 4 týdny palce z našeho bytu v Sao Paulu. V každém roce se oba snažíme navštívit alespoň 2 destinace. Paole se to minulý i tento rok již povedlo. Pro mě je letošní rok v tomto ohledu složitější, ale věřím, že v roce následujícím bude opět o trochu více možností a že zase nějakou novou zemi, i přes určitá omezení, zvládneme objevit."