Pavel Eichner

Všechny cesty vedou na západ! Nebo v mém případě spíše na jihozápad. To, že můj život bude navždy propleten kouzlem latinskoamerických zemí, jsem věděl od odjakživa. Jak ale rozmanité a krásné to propojení může být, jsem pochopil teprve až po nástupu do CzechTrade, kde mi otevřeli nejedny zahraniční dveře.

Už od malička jsem vlastně tak trochu latino a cestování mám prostě v krvi. Narodil jsem se totiž v Ekvádoru, kde mí rodiče žili dlouhých 11 let – já tedy „jen“ 7. Aneb jak říkají rodiče hecho en Ecuador, con maquinaria checa (tuto část nechám jen pro španělsky mluvící čtenáře). Od té chvíle mě ale kultura tohoto regionu provází celý život. Po několikaletém pobytu v ČR jsem se opět s rodinou vrátil do zahraničí, tentokrát do Španělska, a má španělsky mluvící cesta tak dále pokračovala. V této zemi jsem strávil skvělých 6 let, díky kterým jsem měl možnost poznat úplně jinou dimenzi španělsky hovořícího světa a svou současnou manželkou, což je největší poklad, který jsem si z Pyrenejského poloostrova přivezl, ačkoliv ze Španělska nepochází.

Během studií na VŠ, které jsem absolvoval opět v ČR, jsem však po latino světě stále pokukoval. V té době jsem pracoval v cestovce s klientelou ze španělsky mluvících zemí a zároveň se do Španělska pravidelně vracel za rodiči, kteří tam tom dobou opět byli (táta tam vedl kancelář CzechTrade), a především za svou tehdy ještě přítelkyní.

Když pak přišla příležitost pracovat pro CzechTrade, byla to pro mě obrovská čest – vždy jsem toužil reprezentovat ČR v zahraničí a obzvlášť v zemích, kde vím, že si velmi cení ochoty sdílet zkušenosti. A proto mě pak práce v Mexiku tak bavila – ačkoliv jsem zde cítil velmi silný vliv USA, prvky latinské vřelosti byly stále poznat. Můj přesun do Kolumbie mě pak vrátil blíže rodné zemi, a to i kulturně – ten pravý latino svět.

Musím ale dodat, že nemám rád, když někdo vykresluje země v tomto regionu jako úžasné a bez jakýchkoliv nebezpečí. Stejně tak bojuji i proti zaběhlým stereotypům, které mluví jen o násilí a drogách. Ani jeden extrém není správě – Latinská Amerika je úžasný region s nepřeberným bohatstvím a úžasnou kulturou. Zároveň je to ale region, který má své nemalé výzvy – velká chudoba dává prostor nelegálním činnostem a jinému pohledu na hodnotu lidského života, což se společně s rozdílnou mentalitou projevuje ve velmi odlišném přístupu k osobnímu i pracovnímu životu.  

Abych ale dokreslil kulturní pestrost, která není mé rodině cizí, tak manželka je z Bulharska a nejkrásnější na tom všem je, že máme spolu tři děti – dceru, která se narodila v ČR a dva syny – jeden se narodil v Mexiku a druhý v Kolumbii. Dovedete si představit, jak zvedají obočí celníci v Německu při vstupu do Schengenu, když jim podávám několik barev pasů, aneb Čech narozený v Ekvádoru, s manželkou Bulharkou a třemi dětmi, každé z jiné země (vlastně i z jiného světadílu), nebudí největší důvěru.

Je to ale krásné i doma – žádnou kulturu totiž neupozaďujeme, když se slaví svátky, tak kombinujeme to nejlepší. Na štědrovečerním stole vždy kromě řízků, nechybí ani mořské plody, či bulhraská pitka, Velikonoce slavíme hned dvakrát (ty Bulharské jsou o týden později) a na dušičky volíme oslavy na mexický způsob, tedy veselou vzpomínkou na ty, co tu s námi nejsou. Dcera nám k tomu občas zazpívá písničku o mexické vlajce a syn si k jídlu dává s oblibou pálivé omáčky a na vše kape limetky.

Působení v CzechTrade tak krásně zapadá do našeho rodinného stylu života, který ale není pro každého. I každá destinace s sebou nese úskalí, ať již se jedná o bezpečnostní faktor, styl života, odolnost vůči jinému chápání, ale hlavně i oddělení od rodiny. Zvláště v době pandemie se ukázalo, jak jsme vlastně daleko a jak se babičkám stýská po vnoučátkách a jak moc nám chybí příjemná rodinná setkání na chalupě.

Velmi si proto cením lidského přístupu CzechTrade, bez kterého bychom ani v zahraničí nemohli působit. Jelikož letos naše agentura slaví 25 let, tak jí přeji, ať se jí drží právě tato lidskost, která by měla být základem každé dobře fungující instituce.