Jsem dcera bývalého profesionálního hokejisty a tělocvikářky. Sport byl u nás doma svatý – žádné diskuze, žádné výmluvy. A já to jako dítě fakt nesnášela. Kromě toho jsme se díky tátově práci často stěhovali. Žili jsme ve Francii, Německu i Rakousku, a v rámci těchto zemí jsme se stěhovali ještě několikrát. Znamenalo to časté změny škol, někdy i každý rok. Neustálé loučení, nové prostředí, nový jazyk, nové přátele. Tehdy jsem si přála jen jediné – zůstat konečně někde napořád.

Přestože jsem díky jazykovým znalostem měla velký náskok před spolužáky, dlouho jsem nevěděla, co vlastně chci dělat. Tušila jsem jen, že jazyky budou důležitou součástí mé budoucí práce. Paradoxně jsem zpočátku všechny nabídky zahraničních stáží odmítala – když jsme se totiž konečně po letech stěhování usadili v Čechách, měla jsem potřebu zakořenit a vytvořit si domov.

Zlom nastal ve 21 letech, kdy jsem se rozhodla pro stáž v zahraniční kanceláři CzechTrade v Düsseldorfu. Po dlouhé době jsem vyrazila do zahraničí. Stáž jsem měla povinou v rámci studia, takže se to nedalo obejít. Během několika měsíců jsem zažila, jak podpora českých firem v zahraničí funguje v praxi. A tehdy mě poprvé napadlo, že by mě právě tohle bavilo dělat.

Měla jsem štěstí, po studiu se právě v kanceláři v Düsseldorfu otevřela volná pozice. Nastoupila jsem jako asistentka, později jsem se vypracovala na zástupkyni ředitele a nakonec na ředitelku zahraniční kanceláře. Když pak CzechTrade otevíral novou pobočku v Mnichově, přihlásila jsem se do výběrového řízení a uspěla. Moje práce pro CzechTrade mě zásadně ovlivnila. Dala mi rozhled, profesní sebevědomí, samostatnost i cenné kontakty. Pro tehdy hodně mladou holku to byla obrovská životní škola, kterou bych neměnila. 

Hlavně mě ta práce i po 8 letech fakt baví!

Dětství plné stěhování mě připravilo i na život v obou německých metropolích. Díky tomu jsem dnes flexibilní, snadno reaguji na nové situace, obory, projekty. Nebojím se změn. A dokážu se během networkingu bavit prakticky s kýmkoliv, o čemkoliv. V B2B světě je to obrovská výhoda.

Co dělám mimo práci?

Jídlo. Miluju ho. A taky ráda vařím, ochutnávám, experimentuju. Cestování mám úzce spojené právě s gastronomií. Kromě památek a přírody si pečlivě dopředu plánuji, co kde ochutnám. Nejsem vybíravá, klidně zkusím něco netradičního. V kuchyni mě baví zkoušet nové recepty, kombinace a chutě. Pečení je pro mě opravdová vášeň.

Alpy máme s přítelem doslova za humny, a tak vyrážíme často na jednodenní výšlapy. Celou cestu do kopce přemýšlím, čím se nahoře odměním. Typický Čech? Možná. V batohu máme vždycky poctivou svačinu – chleba s máslem a sýrem – a nahoře to doladíme vychlazeným bavorským pivem. Pak už jen najít místo s výhledem, sednout si a vychutnat si ten moment.

Pamatuji si svůj první velký výšlap. Dostal mě. Byla jsem zadýchaná, vyčerpaná, i když jsem celý život sportovala. Výstup do kopce je prostě výzva pro úplně jiné svaly. Díky pravidelnému tréninku dnes zvládnu i náročné trasy. Letos jsem se nejvíc ponořila do Pilates – baví mě, a doufám, že mi pomůže i při zdolávání horských vrcholů.

Nejdéle jsem se věnovala CrossFitu, který skvěle kombinuje sílu, vytrvalost a koordinaci. Dal mi pevný základ pro jakoukoliv další sportovní aktivitu. A taky důležitou životní lekci. Že zvládneš absolutně cokoliv, jen si to musíš nastavit v hlavě. Umět se soustředit na výsledek, nenechat se rozhodit a jít si za svým cílem – to funguje nejen ve sportu, ale i v práci a v životě vůbec. 

Je v tom určitá ironie, že to, co vám v dětství lezlo krkem (v mém případě sport a neustálé stěhování), se s časem a zkušenostmi stane vaší výhodou a vlastně také životním stylem. Dneska už vím, že právě tyhle zkušenosti mě připravily na život více, než jsem si tehdy uvědomovala.