CzechTrade je agenturou na podporu exportu podřízenou Ministerstvu průmyslu a obchodu. Cílem agentury je usnadnit firmám rozhodování o výběru vhodných teritorií, zkrátit dobu vstupu na daný trh a podpořit aktivity směřující k dalšímu rozvoji firmy v zahraničí.
Pendlování mezi Záhřebem a Prahou pro mě začalo vlastně už útlým dětstvím a neskončilo dodnes. Narodil jsem se do krajanské rodiny v Chorvatsku (tehdy ještě v rámci Titovy Jugoslávie). Doma se nemluvilo jinak než česky. Předkové se do oblasti Slavonie přistěhovali již za Marie Terezie. V 70. a 80. letech kvůli tátovým obchodům naše rodina žila střídavě v Praze a Záhřebu, a sešlo se to tak, že jsem odmaturoval v češtině.
Moje cesta v CzechTrade začala už během posledního ročníku Vysoké školy ekonomické v Praze, kde jsem studovala mezinárodní vztahy a diplomacii. Těsně předtím, než jsem se přihlásila na výběrové řízení do marketingového týmu agentury, jsem se vrátila ze studijního magisterského pobytu v peruánské Limě a latinskoamerický svět mě tehdy učaroval. Po studiích jsem procestovala mimo Peru také Bolívii a navštívila Chile a bylo mi jasné, že se do LATAM regionu určitě ještě někdy vrátím.
Předtím, než jsem nastoupila na svoji první vážnou pracovní pozici ve Vídni, měla jsem tu čest projet téměř celou tehdy nově otevřenou západní Evropu. Během nejkrásnější dovolené v Německu jsem se setkala se skupinou slovenských studentů architektů a poznala svého budoucího muže. Z Vídně jsme otevírali první pobočky globálních módních řetězců v České republice, což pro mě bylo další výzvou a zároveň školou obchodu a cestování. Benelux, Německo, Rakousko a především Španělsko – to byl můj svět: každý týden na letišti a spousta práce v oblasti mezinárodního maloobchodu. A potom přišla klíčová pracovní nabídka – od agentury CzechTrade. Práce zde pro mě znamená zejména mnoho skvělých a inspirativních lidí – kolegů i klientů, zajímavou práci a cestování, jednoduše něco přesně pro mě.
Možná to mnohé překvapí, ale zahraniční obchod a objevování světa nebyly mým původním záměrem. Před posledním rokem na gymnáziu jsem byl pevně rozhodnut stát se lékařem. Osud však měl jiné plány, já se rozhodl studovat ekonomii na vysoké vojenské škole na Moravě a vydat se cestou vojáka. Právě toto rozhodnutí a nezapomenutelné zkušenosti ze světa mi otevřely oči a vzbudily ve mně vášeň pro mezinárodní vztahy.