Pendlování mezi Záhřebem a Prahou pro mě začalo vlastně už útlým dětstvím a neskončilo dodnes. Narodil jsem se do krajanské rodiny v Chorvatsku (tehdy ještě v rámci Titovy Jugoslávie). Doma se nemluvilo jinak než česky. Předkové se do oblasti Slavonie přistěhovali již za Marie Terezie. V 70. a 80. letech kvůli tátovým obchodům naše rodina žila střídavě v Praze a Záhřebu, a sešlo se to tak, že jsem odmaturoval v češtině.
Moje cesta v CzechTrade začala už během posledního ročníku Vysoké školy ekonomické v Praze, kde jsem studovala mezinárodní vztahy a diplomacii. Těsně předtím, než jsem se přihlásila na výběrové řízení do marketingového týmu agentury, jsem se vrátila ze studijního magisterského pobytu v peruánské Limě a latinskoamerický svět mě tehdy učaroval. Po studiích jsem procestovala mimo Peru také Bolívii a navštívila Chile a bylo mi jasné, že se do LATAM regionu určitě ještě někdy vrátím.
Předtím, než jsem nastoupila na svoji první vážnou pracovní pozici ve Vídni, měla jsem tu čest projet téměř celou tehdy nově otevřenou západní Evropu. Během nejkrásnější dovolené v Německu jsem se setkala se skupinou slovenských studentů architektů a poznala svého budoucího muže. Z Vídně jsme otevírali první pobočky globálních módních řetězců v České republice, což pro mě bylo další výzvou a zároveň školou obchodu a cestování. Benelux, Německo, Rakousko a především Španělsko – to byl můj svět: každý týden na letišti a spousta práce v oblasti mezinárodního maloobchodu. A potom přišla klíčová pracovní nabídka – od agentury CzechTrade. Práce zde pro mě znamená zejména mnoho skvělých a inspirativních lidí – kolegů i klientů, zajímavou práci a cestování, jednoduše něco přesně pro mě.
Možná to mnohé překvapí, ale zahraniční obchod a objevování světa nebyly mým původním záměrem. Před posledním rokem na gymnáziu jsem byl pevně rozhodnut stát se lékařem. Osud však měl jiné plány, já se rozhodl studovat ekonomii na vysoké vojenské škole na Moravě a vydat se cestou vojáka. Právě toto rozhodnutí a nezapomenutelné zkušenosti ze světa mi otevřely oči a vzbudily ve mně vášeň pro mezinárodní vztahy.
V 17 letech se ředitel nizozemské kanceláře CzechTrade Adam Jareš přihlásil na stipendijní pobyt na bavorském gymnáziu. Rok neviděl svou rodinu, ale přesto nelituje. Díky pobytu se mu otevřely dveře nejen do nového světa mezinárodního obchodu, ale také do německé veřejné sféry. Znalosti němčiny mu přišly vhod, když se hlásil na pozici šéfa kanceláře CzechInvestu v Kolíně nad Rýnem. Pak to byl jen malý krůček do agentury CzechTrade, které je součástí již 13 let. Díky pracovním příležitostem si splnil sen pracovat v mezinárodním obchodě, bydlet u moře a zastupovat Česko v zahraničí.
Narozena na jihu Čech, žijící na Moravě, pravidelně dojíždějící do Prahy. Ať už mě v mém životě zavedly cesty kamkoliv, vždy v nich hrálo hlavní roli mé nadšení pro krásu, kreativitu a dokonalost. A to nejen díky mým rodičům, ale také díky lidem v mém životě, kteří mě neustále inspirovali, motivovali a posunovali v mé kariéře stále vpřed.
Všechny cesty vedou na západ! Nebo v mém případě spíše na jihozápad. To, že můj život bude navždy propleten kouzlem latinskoamerických zemí, jsem věděl od odjakživa. Jak ale rozmanité a krásné to propojení může být, jsem pochopil teprve až po nástupu do CzechTrade, kde mi otevřeli nejedny zahraniční dveře.
Letos v létě uběhne devět let od mé památné věty, že do agentury CzechTrade nastoupím na letní stáž pouze na měsíc, maximálně dva, abych se následně mohla plně soustředit na ukončení svého studia na vysoké škole. Tehdy jsem ale ještě netušila, že práce pro CzechTrade je svým způsobem návyková a že kromě kolegů zde mohu najít i přátele a že kromě nadřízených, budu mít štěstí i na mentory. Své sehrály zřejmě i geny, neboť dědeček se věnoval také zahraničnímu obchodu a společné listování atlasem s jeho vyprávěním, kam všude ho práce zanesla, mě už v dětství fascinovalo.
Když jsem tehdy ve druhém ročníku vysoké školy uvažoval, kam jet na Erasmus, přemýšlel jsem nejen nad délkou výjezdu, ale také povahou země. Věděl jsem, že Erasmus není jen o škole, ale i o poznávání, a proto jsem zvolil tu nejvíce kulturně odlišnou destinaci. Tehdy jsem netušil, jak mi toto rozhodnutí změní život.