Brazílie bojovala v osmdesátých letech opakovaně s hyperinflací. Na začátku devadesátých let inflace přesahovala běžně 1000 % za rok, rekordní byl v tomto rok 1990, kdy byla roční inflace dokonce 6800 %.

Opakované pokusy demokratických vlád, které nastoupily po skončení vojenské diktatury v roce 1985, o zavedení nových měn a zkrocení inflace, jeden po druhém selhávaly. Názvy měn jako cruzado (zavedeno v roce 1986), cruzado novo (1989), cruzeiro (1990) nebo cruzeiro real (1993), byly pokusy o nové platidlo, jejichž zavedení se nezdařilo. Po týdnech či měsících opět přišla hyperinflace.

Tým ekonomů, pod vedením sociologa Fernando Henrique Cardosa, který na začátku roku 1993 dostal od brazilského prezidenta Itamara Franca volnou ruku pro realizaci nutných reforem, se úkolu zhostil velmi úspěšně a pomocí promyšleného systému změn připravil půdu pro zavedení nové měny a zkrocení inflace.

Plano Real stál hlavně na třech krocích: prvním byly vyrovnané veřejné rozpočty, druhým zavedení indexu URV, kterým se přepočítávala v té době aktuální měna cruzeiro real, a který kontrolovala a upravovala Centrální Banka, a třetím krokem bylo samotné vydání nové měny Real do oběhu.

Hodnota Realu byla po nějakou dobu zafixována k americkému dolaru. Měsíční inflace v červenci, kdy byl Real dán do oběhu, již byla pod 10 %, oproti červnovým takřka 50 %, a v prosinci pak byla jen lehce nad 1 %.

Reformy a změny neměly jen pozitivní důsledky, zvýšila se například skokově nezaměstnanost, ale hlavní cíl zkrocení inflace byl po mnoha předchozích neúspěších dosažen.

Zpracoval kolektiv pracovníků kanceláře CzechTrade Brazílie.

Zdroje: exame.com, itau.com.br, pt.wikipedia.org