Čím to je, že se české firmy najednou tak zajímají o Indii?
O Indii se mluví čím dál víc jako o perspektivní zemi. Její ekonomika se rychle rozvíjí, Indové se víc otevírají světu a byznys se zjednodušuje, i když pořád má svá specifika. České firmy na to začínají víc reagovat, jsou odvážnější a také se častěji zaměřují i na vzdálenější teritoria. Předpokládá se, že HDP Indie i v příštích letech dál poroste o šest až sedm procent ročně, což sice bylo běžné číslo, ale teď v tomto ohledu předběhne i Čínu. Navíc se Indie stala novou nejlidnatější zemí. Obě země soupeří o dominanci v regionu. Indie má výhodu v tom, že má velkou a zároveň mladou populaci. Čína v minulosti zavedla politiku jednoho dítěte, čímž si rozbourala demografický vývoj. Dnes její populace rychle stárne, zatímco Indie má polovinu lidí mladších 30 let. Tento faktor má velkou váhu, protože mladí lidé udávají trend změn ve společnosti, který nyní charakterizuje nástup nových technologií. Řada movitějších indických rodin také posílá své děti studovat do ciziny. Obecně si indická společnost hodně váží vzdělání a považuje ho za důležitý nástroj ke zlepšení ekonomické situace.

Jaké vzdělání je pro Indy nejlákavější?
Technické a obchodní. V Indii je hodně populární MBA. Běžný koncept tam je, že si nejdříve udělají například bakaláře v nějakém technickém oboru nebo informačních technologiích a pak jdou ještě na dva roky na MBA, kdy se dovzdělají v obchodní oblasti.

Indie bývala v minulosti hodně protekcionistická ekonomika, která do země příliš nepouštěla zahraniční obchodní řetězce. Mění se to?
Do jisté míry to pořád platí. Indie má například jedna z nejvyšších dovozních cel. Průměrné dovozní clo je někde kolem 35 procent, což hodně komplikuje snahy o export z Evropy do Indie. Když má firma produkt, který třeba není příliš inovativní, a chce soutěžit cenou, na základní cenu se nabalí doprava a cla, tak to v mnoha případech byznysplán zlikviduje. Právě proto jde řada firem přímo do Indie, která se současně otvírá zahraničním investicím. Indie chce dostat do země více výroby. Její ekonomika je postavena na službách a výrobní sektor tam tvoří jen kolem 15 procent HDP. Ale jak indická populace roste a potřebují pro ni každý rok vygenerovat nová pracovní místa, potřebují zároveň navyšovat podíl výrobního sektoru, kde je prostor pro rozšíření pracovního trhu. I proto Indie během pandemie covidu představila iniciativu Atmanirbhar Bharat, což v překladu znamená Soběstačná Indie. A přesně o to jim teď jde. Chtějí přitáhnout zahraniční investice, s čímž přijde zahraniční know‑how, vytvoří se pracovní místa a zvýší se i globální konkurenceschopnost země. Indická vláda do toho investuje poměrně hodně peněz a vyhlašuje různé programy na podporu lokální výroby. Od roku 2020 to bylo 24 miliard dolarů na podporu 14 vybraných oborů, mezi které patří například automotive, bílé zboží, farmaceutické výrobky, textil, potravinářské výrobky, fotovoltaika či bezpilotní letecké prostředky.

Západní státy se snaží snižovat závislost na dodávkách zboží a komponent z Číny. Může Indie v tomto směru Čínu alespoň částečně nahradit?
Indie se o to dlouhodobě snaží, ale narážela na omezení především v podobě nevyhovující infrastruktury a také na nedostatek kvalifikované pracovní síly. Ale to se teď mění. Indie těžko Čínu úplně nahradí, ale určitě má velký potenciál nahradit ji částečně nebo jí minimálně konkurovat. Když to shrnu, pro zvyšování výroby v Indii hraje několik faktorů: jednak to je velká domácí poptávka, dobře zacílená vládní podpora na rozvoj místní výroby a zmíněná mladá populace schopná pracovat. A pak také zlepšující se vzdělání.

Vrátím se k českým firmám. Jaké typy společností mají o indický trh zájem?
Zaznamenali jsme poměrně vysoký počet společností, které už mají s Indií nějaké zkušenosti a mají jasnější představu o tom, do čeho jdou. Chtějí v Indii byznys po covidu znovu nastartovat nebo chtějí rozšířit své aktivity. S nimi se spolupracuje velmi dobře, protože vědí, do čeho jdou. Indie je dost specifická země, kulturní šok může být pro někoho velký, ale některé firmy vidí především vysoký růst HDP a velký spotřebitelský trh a už přehlížejí úskalí, která je potřeba vzít v úvahu. Na druhou stranu máme i spoustu klientů, kteří v Indii nikdy nebyli, ale pomohli jsme jim se na trhu zorientovat a najít správné partnery.

Z jakých oborů jsou převážně české firmy, které se snaží v Indii expandovat?
Je to napříč obory. Často jde o společnosti z obranného průmyslu, stavebnictví, oblasti životního prostředí, čištění odpadních vod, strojírenství, potravinářství, sklářství nebo energetiky. Několik českých firem má zájem v Indii podnikat ve fotovoltaice, ať už je to výstavba solárních elektráren nebo dodávky komponent. Konkrétní jména ale jmenovat nemůžu, nemám k tomu jejich souhlas.

O co mají české firmy zájem – chtějí do Indie exportovat, nebo tam spíš založit výrobní či obchodní pobočky?
Když jsem začal před pár lety pracovat pro CzechTrade, většina podniků, se kterými jsme se bavili, chtěla do Indie čistě exportovat. Firem, které chtěly investovat, bylo minimum. Teď si ale čím dál více společností uvědomuje, že čistý export do Indie není jednoduchý, a mají zájem tam samy investovat. Několik z nich také prošlo Exportním inkubátorem agentury CzechTrade v Bengalúru, což je nástroj, kterým podporujeme firmy právě v posílení jejich přítomnosti na místním trhu. Po dobu šesti měsíců mohou podniky, které se do inkubátoru přihlásí, využívat zázemí jeho kancelářských prostor a poradenských služeb naší agentury přímo na místě. Po půl roce v tomto inkubátoru je většina z nich v Indii stále aktivní – buď založily pobočky, nebo je právě zakládají a rozjíždí byznys. Aktuálně také pomáháme v Indii založit pobočku i jedné poměrně velké české průmyslové skupině.

Pokud chce česká firma v Indii otevřít továrnu, může to provést samostatně, nebo k tomu musí mít tamního partnera?
Může to provést samostatně a je to určitě něco, s čím jsme schopni pomoct. Jsou ale určité segmenty, kde to dovolené není, jako například hazard nebo výroba tabákových výrobků, popřípadě kde je to více regulované jako třeba v obranném průmyslu. Zde podíl zahraničního kapitálu může standardně být maximálně 74 procent. Ale i v této oblasti se podnikání uvolňuje, protože ještě donedávna to bylo omezeno 49 procenty. Na druhou stranu se v této oblasti rozšiřuje omezení čistého exportu, respektive importu do Indie. Země postupně rozšiřuje seznam výrobků, které není nebo výhledově nebude možné do Indie dovážet.

O jaké zboží se jedná?
Teď mluvím čistě o obranném průmyslu. Jedná se o konkrétní zbraňové systémy nebo o jejich komponenty. Cílem je, aby se tyto položky vyráběly přímo v Indii.

V jakých oborech má nyní největší smysl v Indii investovat do rozjezdu podnikání?
Jak jsem říkal, Indie se chce stát výrobním hubem, ale naráží při tom na nedostatečnou infrastrukturu. Takže určitě je poptávka po stavebnictví a technologiích, které souvisí s rozvojem silniční, železniční, letecké nebo energetické infrastruktury. Indové mají velké ambice v rozšiřování sítě letišť a v letošním rozpočtu kladou velký důraz i na železniční dopravu. Dochází ale i k masivnímu rozvoji městské infrastruktury, což souvisí s nárůstem populace a trendem urbanizace společnosti. Mladí lidé migrují z chudého venkova do měst, která rychle rostou, což klade nároky na jejich infrastrukturu a zlepšování životního prostředí, úpravu vody nebo třeba měření znečištění ovzduší. Mezi další perspektivní obory bych určitě zařadil také automobilový a letecký průmysl včetně bezpilotních leteckých prostředků, obranný průmysl nebo zdravotnické a potravinářské technologie.

Existují v Indii z pohledu podnikání významné rozdíly mezi severem a jihem?
Existují významné rozdíly v bohatství jednotlivých států. Pět států z 28 zajišťuje kolem poloviny HDP Indie a tři čtvrtiny exportu. Je to především oblast od středu na jih. K nejbohatším státům patří Maháráštra a Gudžarát ve středu země, Tamilnádu a Karnátaka na jihu a pak i oblast okolo Dillí na severu.

Jaké jsou výhody podnikání v Indii?
Velkou výhodou Indie je, že se jedná o velkou a stabilní ekonomiku se silnou domácí poptávkou, kterou táhne rostoucí střední třída a vládní investice. Pokud se české firmě podaří na indickém trhu prosadit, může počítat s opravdu širokým trhem a velkými objemy zakázek. Pracovní síla je také výrazně levnější než u nás a vzhledem k její poloze lze Indii také využít pro expanzi do dalších zemí, například jihovýchodní Asie. A i přes nějaké překážky jako například ne vždy přehledné zákony a regulace je Indie pořád demokratická země, takže podnikání je v tomto státu vcelku svobodné.

Jaké jsou naopak nevýhody byznysu v Indii? Zmínil jste, že tamní prostředí má svá specifika – co jste tím myslel?
Asi nejvýraznějším specifikem je důraz na osobní vztahy a také to, že v Indii řada procesů včetně navazování obchodní spolupráce obvykle trvá dlouho a je potřeba se na to připravit a obrnit se trpělivostí. K úspěchu v Indii vede systematický, dlouhodobý a trpělivý přístup a firmy by tak o Indii měly uvažovat jako o dlouhodobější investici. Klíčový bod expanze do této země je také dobrá volba obchodního partnera. Pokud není česká firma dostatečně velká na to, aby založila vlastní pobočku, pak se bez místního partnera neobejde.

Jak spolehlivá jsou v Indii ujednání mezi obchodními partnery? Přece jen místní jsou zvyklí dlouho smlouvat.
Je to tak, smlouvání je samozřejmě běžné i v byznysu. Tradičně indické „ano“ znamená „možná“ a to, co se dohodne na první schůzce, jen znamená, že se byznys ubírá správným směrem, ale ještě vše může dopadnout jinak. Na druhou stranu se to posouvá a spousta indických firem už funguje více západním stylem.

Velkým problémem Indie byla korupce. Jak běžné je tam uplácení dnes?
Korupce je stále problémem, ale snaží se ji potírat a situace se zlepšuje.

Vystačí si cizinec v Indii s angličtinou?
Při obchodních jednáních si s ní v drtivé většině případů vystačí. Pokud ale člověk ovládá místní jazyk, může to být velká výhoda a Indové to ocení.

Jaké české obchodní zvyky se vyplatí v Indii nevytahovat?
To je těžká otázka, protože vždy záleží na konkrétním člověku, se kterým jednáte. Obecně bych nedoporučoval dávat Indům hned zkraje jako dárek alkohol, protože v Indii velké množství lidí abstinuje. Současně ale nevylučuji, že by jej řada lidí dokázala ocenit. Asi jako všude jinde je dobré svůj protějšek nejdříve poznat. Navíc Indové velmi ocení osobní přístup a tamní byznys hodně funguje na osobních vazbách, takže je rozhodně dobrý nápad mít v Indii svého člověka, který se v místním prostředí vyzná a má tam kontakty. Pokud firma chce zemi jen důkladněji otestovat a nechce tam rovnou zakládat pobočku, může být zajímavou volbou využití služeb zmíněného Exportního inkubátoru v Bengalúru.

Luboš Ulč
Vystudoval obchod na České zemědělské univerzitě v Praze a 17 let působí v oblasti mezinárodního obchodu. Pracoval například ve společnostech Škoda Electric nebo Lear Corporation, od roku 2019 je ředitelem zahraniční kanceláře národní agentury CzechTrade v Indii s kancelářemi v Bombaji a Bengalúru.

Zdroj: týdeník Ekonom
Autor: Radek Novotný