Její příběh začal v našem hlavním městě, kam se v dětství přestěhovala z rodného Maďarska. „Bylo mi asi sedm, v Praze jsme žili chvíli a já jsem teprve začala pořádně rozumět a mluvit česky. S mámou jsme dokázaly prosedět celé večery a napjatě sledovat krasobruslařské soutěže. Fascinovala mě krása, ladnost a elegance pohybů a rozhodla jsem se, že až budu velká, tak budu jedna z nich. Maminka mi prozradila, že nestačí jen umět stát na bruslích, ale důležité je i denně cvičit mimo led. Krasobruslařky se také musí učit tancovat,“ vypráví Dóra o tom, co ji původně přivedlo k tanci. Začínala v ZUŠ na Praze 8, tanec ji doprovázel celé dětství a pokračovala v něm i poté, co se ve 14 letech vrátila do Maďarska. 

Tanec byl její opravdovou vášní. Nechybělo málo a mohli jsme ji místo kanceláře CzechTrade potkávat spíše na prknech, která znamenají svět. „Měla jsem chvíle, kdy jsem chtěla jít místo gymnázia na konzervatoř. Rodiče byli neoblomní a říkali, že je potřeba se dobře učit, umět jazyky a mít aspoň jeden diplom. Vedle toho všeho mohu tancovat až do konce života. Za jejich postoj jim budu navěky vděčná,“ vzpomíná nad životním rozhodnutím. Dóru přijali na univerzitu, kde nastal i přelom v jejím tanečním směřování. Musela si totiž v prvním ročníku vybrat povinný sport. Na seznamu byl fotbal, posilovna, volejbal, plavání a salsa. 

„Asi nemusím říkat proč, ale rozhodla jsem se pro salsu. Ta převrátila můj život naruby. Tedy v tom nejlepším slova smyslu. Otevřel se přede mnou úplně nový svět, o kterém jsem ani nevěděla. Z vnějšího pohledu mohou latinsko-americké tance vypadat jako „veselé trsání“ v barevných kostýmech. Ve skutečnosti jsou ale hlubší a obsáhlejší. Tanec je opravdu řeč, která slouží nejen k tomu, abychom svým tělem vyprávěli historku, či vyjadřovali emoce, ale je to mezinárodní jazyk, který lidi spojuje napříč kontinenty a umožní vám se během dvou sekund sladit s člověkem z Itálie, Ameriky, nebo třeba z Austrálie. I když ho vidíte poprvé, tak přesto s ním můžete tancovat tak, jako byste ho znali již léta. V tomto světě nezáleží na tom, kolik vyděláváte, jaké máte auto, nebo jaké máte politické názory. Záleží na tom, jakým člověkem jste, jak se chováte k ostatním," povídá Dóra o své největší vášni.

A co se jí na salse líbí nejvíc? „Osobně je mi na salse přitažlivá jasná role ženy a muže, která už v dnešní době tolik splývá. Muž dominuje a určuje rámec, který žena vyplňuje a dodá mu něžnost, eleganci nebo naopak další dávku energie. Jeden katalyzuje druhého a společně s hudbou vytváří celek, který je jedinečný, neopakovatelný a často i euforický.“

Vedle salsy se nyní věnuje také moderně, stylu mezinárodně známému jako contemporary / lyrical. Vystupovala v 7 zemích, protancovala stovky nocí s lidmi z různých koutů světa a v různých městech Evropy. „Když se zamyslím, tak mimo úžasných kolegů z práce jsou všichni mí kamarádi ze světa tance. Ten mi přinesl i lásku a neocenitelné mentory a vzory. Je to něco neuvěřitelně osvobozujícího a naplňujícího. Tanec mě zároveň naučil disciplíně, pokoře a tomu, že cesta je často důležitější než cíl.“

Krasobruslení jí nakonec nevyšlo, o to více jsme rádi, že její kroky vedly do CzechTrade. Začínala u nás v roce 2012 jako sekretářka, kterou si v dětství (samozřejmě hned po krasobruslařce) přála být. V tom samém roce s kamarádkou vyhrála taneční soutěž StartGate ve Varšavě, což jí otevřelo cestu do světa. A stejně jako se posouvala ve svém tanečním životě, také u nás v CzechTrade nezůstala dlouho na jedné pozici a velmi rychle šla na své cestě dál až k pozici ředitelky zahraniční kanceláře v Maďarsku. „Svou práci v CzechTrade miluji a nedokážu si představit, že bych dělala něco raději. Zároveň jsem vděčná, že jsem měla to štěstí najít si svůj paralelní svět, kam čas od času mohu uniknout. Každému přeji, aby si našel ten svůj,“ ukončuje své inspirativní vyprávění Dóra.