Levan Bokeria

„Prosím, jeden Star Wars.“ Tato věta byla první, kterou jsem se naučil česky, abych si mohl v obchůdku kupovat kartičky s postavičkami z filmové série Star Wars. Přestože čeština není mým mateřským jazykem, dnes ji ovládám, jako kdyby byla.

Narodil jsem se v gruzínském přímořském městě Suchumi. Bohužel zde nedlouho po mém narození vypukla válka, což nás donutilo se přestěhovat do hlavního města Tbilisi. Když mi bylo šest let, přišlo další stěhování – tentokrát do Prahy. Prahu jsem si okamžitě zamiloval a stala se pro mě domovem. Čím více cestuji a objevuji nová místa, tak tím více si uvědomuji, jak je Praha úžasné a nádherné město. 

Rád bych řekl, že jsem odmala věděl, jakou profesní cestou se chci vydat, ale není to pravda. Zajímala mě historie, právo a herectví – přemýšlel jsem dokonce o herecké konzervatoři. Jako náctiletý jsem dokonce dva roky v působil ve Vinohradském divadle po boku herců jako je pan Martin Stropnický, nebo paní Jana Hlaváčová. A ačkoliv je to teď spíše takový dětský sen, obliba ve veřejné vystupování ve mně přesto zůstala. 

Nakonec jsem se přece jen vydal cestou studia mezinárodních vztahů a bylo to správné rozhodnutí. Díky studiu jsem měl příležitost žít a pracovat v Austrálii a Spojených státech. Všechny tyto zkušenosti mi otevřely cestu do oblasti obchodu a mezinárodních vztahů, konkrétně tedy do agentury CzechTrade.

Práce v CzechTrade mě opravdu nadchla. Nabídla mi možnost poznat skvělé firmy z různých odvětví, jejich produkty a proniknout na chvíli do role jejich obchodního zástupce. Je to skvělá a různorodá práce. A když pak časem přišla příležitost přihlásit se na pozici vedoucího zahraniční kanceláře do Ázerbájdžánu, byl jsem nadšený. Díky svému gruzínskému původu se o kavkazský region velmi zajímám a lokální rozmanitá kultura mi přijde fascinující.

Má ázerbájdžánská epizoda však neměla dlouhého trvání. Když se mi jednoho dne ozvali z pražské centrály, že se bude otevírat kancelář v americkém Texasu a tento přesun bych měl zvážit, tak jsem věděl, že taková výzva může přijít jen jednou v životě. Na Ázerbájdžán a obecně kavkazský region mám jen ty nejlepší vzpomínky a rád se v budoucnu (třeba i pracovně) vrátím. Myslím, že je tam obrovský potenciál. 

Spojené státy a Texas jsou ale výzva, kterou jsem nemohl odmítnout. Říká se, že všechno je v Texasu větší a můžu potvrdit, že to je pravda. Silnice jsou větší, auta, budovy a také porce v restauracích. Velmi mile mě překvapila ale i vstřícnost místních lidí. Texasané jsou sice proslulí svou zdvořilostí, ale i přesto je to příjemné překvapení. Určitě pomáhá i jejich povědomí o České republice, jelikož mnoho z nich má české předky. I to je jeden z důvodů, proč jsme otevřeli kancelář zrovna zde. Myslím, že potenciál pro úspěchy českých firem tu je značný. Snad k tomu budu moci, co nejvíce pomoci i já osobně. 

To, co nás na životě ve Spojených státech nejvíce nadchlo, je překrásná příroda. Je zde mnoho úchvatných národních parků, které bychom chtěli navštívit. Zatím jsme se dostali pouze k průzkumu amerického jihozápadu s jeho ikonickými červenými skalnatými útvary a nádhernými kaňony. Je to zážitek, který rozhodně stojí za to.

Jelikož tu je vesměs pořád krásné počasí, vyloženě to vybízí k rekreačním aktivitám. Za první půlrok mého působení zde, jsem zatím mnoho volného času neměl, ale věřím, že nejen prací je člověk živ a že i na koníčky dojde. Rád bych se konečně zlepšil v golfu, více se věnoval tenisu či dalším sportovním aktivitám.Jediný koníček, který mi tu velmi schází, je fotbal. Jsem totiž velký sportovní fanoušek a mojí víkendovou tradicí byla návštěva stadionu pražské Slavie. Musím přiznat, že místní FC Austin mi Slavii těžko nahradí.