Letos v létě uběhne devět let od mé památné věty, že do agentury CzechTrade nastoupím na letní stáž pouze na měsíc, maximálně dva, abych se následně mohla plně soustředit na ukončení svého studia na vysoké škole. Tehdy jsem ale ještě netušila, že práce pro CzechTrade je svým způsobem návyková a že kromě kolegů zde mohu najít i přátele a že kromě nadřízených, budu mít štěstí i na mentory. Své sehrály zřejmě i geny, neboť dědeček se věnoval také zahraničnímu obchodu a společné listování atlasem s jeho vyprávěním, kam všude ho práce zanesla, mě už v dětství fascinovalo.
Přesto, že mě studia zavála na pár let k oborům jako jsou diplomacie a mezinárodní vztahy, zahraniční obchod u mě stejně vyhrál. Snad proto, že ten opravdu dobrý business by neměl mít vítěze a poražené, ale spokojené obě strany. A taky proto, že dlouhodobý úspěch v obchodě Vám zaručí jen fair-play a to je prostředí, kde je fajn být!
Moje cesta od stážistky, přes exportního konzultanta k vedoucí zahraniční kanceláře pro Pobaltí trvala pět let a byla plná mnoha výzev ale i zkušeností. Moji tehdejší kolegové z pražské centrály CzechTrade by možná doplnili, že tyto roky byly i plné smíchu... neboť ten můj zvonivý jistojistě slyšeli přes zavřené dveře, přes chodby, za roh, možná i napříč patry. S rostoucí odpovědností a povinnostmi smíchu sice ubylo, ale radost z práce zůstala.
Ačkoli mě už od dětství lákaly dálavy a teplé kraje, moje cesta vedla do jedné z nejseverněji položené kanceláře CzechTrade, do Lotyšska. Podstatnou roli v tom sehrálo i mé studium ruštiny, kterému jsem se věnovala od střední školy. Výběr mého druhého cizího jazyka tehdy nesla část rodiny těžce, snad je následně potěšilo, že mi tato znalost pomohla k zajímavé pracovní zkušenosti.
Do Lotyšska jsem odjela v létě r. 2018, jinými slovy, přežila jsem již čtyři lotyšské zimy! Pobaltí je kraj krásný, ale rozhodně se s nikým nemazlí. Až tady na severu jsem pochopila, že je třeba být vděčná za každý hezký den, především za každý den, kdy vyjde slunce. A takové dny, momenty a chvíle ráda zachycuju na fotkách. Vždycky jsem raději stála za objektivem než před ním. Právě příznivé světlo je to, co mě donutí i v třeskutých mrazech vyjít ven a cvaknout třeba zamrzlou řeku Daugavu nebo zledovatělé vlny Baltu.
Čím drsnější je na severu zima, o to krásnější je v Pobaltí jaro a léto. To v místním prostředí nelze trávit bez moře, bez kola a bez šašliku. Mé nejoblíbenější výlety mimo Rigu zpravidla kombinují všechny tři tyto kratochvíle, a to ideálně ve společnosti dobře naloženého spolehlivého parťáka, který mimo jiné umí ty praktické věci jako dofouknout kola, nebo seřídit přehazovačky.
Největší odměnou života v Lotyšsku jsou pro mě jeho nádherné, nedotčené a liduprázdné pláže (s výjimkou Jurmaly, kam v létě o víkendu zamíří celá Riga). Po náročném týdnu v kanceláři je pak procházka po jemném písku za šumění borového háje skutečný relax.
Pobaltí mi připravilo i řadu pracovních překvapení a výzev. Nečekala jsem, že se budu intenzivně věnovat technologiím pro modernizaci elektrických přenosových a distribučních soustav, nebo že budu hledat pro lokálního partnera českého výrobce elektrických odporových pecí, nebo že nejčastěji skloňovanou cílovou skupinou mých klientů budou systémoví integrátoři. A to mě na mé práci vždycky bude bavit – že mi umožňuje neustále poznávat nové oblasti, nápady i jejich autory a nikdy mi nedovolí ustrnout!