Plynárenská infrastruktura Indonésie

Ačkoliv Indonésie je producentem zemního plynu, je v důsledku nedostatečné plynárenské infrastruktury nucena dovážet plyn pro spotřebu domácností i průmyslu. Je tak nucena přistoupit k výstavbě plynárenské a zpracovatelské soustavy.

Indonésie se potýká s problémem dodávek zemního plynu pro průmysl a domácnosti kvůli klesající domácí produkci plynu a předpokládaným růstem poptávky. Navzdory problémům s dodávkami vláda rozšířila dotační program s pevnou cenou zemního plynu (HGBT) pro některá průmyslová odvětví a zvažuje, že upraví program tak, aby zahrnoval více sektorů.

Zatímco vláda přemýšlí o způsobech, jak uspokojit rostoucí poptávku, ministerstvo průmyslu navrhlo zvýšit podíl domácího prodeje na produkci producentů plynu na 60 procent. Dodavatelé zemního plynu musí alokovat 25 procent své produkce na splnění závazku domácího trhu. Indonéská ropná asociace (IPA) uvedla, že by podpořila vyšší povinnou dodávku pro domácí spotřebu pro zemní plyn, pokud by obchod zůstal ziskový.

Vláda se také snaží uvolnit dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG), aby pokryla předpokládaný nárůst poptávky po plynu. Podle ministerstva průmyslu zpracovatelský průmysl v roce 2023 zpracoval pouze asi 40 procent národní produkce plynu, ale očekává, že průmyslová poptávka se v příštích šesti letech zdvojnásobí. Odborníci vládu nabádají, aby zajistila adekvátní plynárenskou infrastrukturu.

Cenu plynu je tedy potřeba dotovat, protože náklady na výrobu a distribuci jsou vysoké. Proč? Jedním z hlavních důvodů je, že infrastruktura zatím není dostatečná a není efektivní. Vláda se musí zaměřit na rozvoj plynárenské infrastruktury, aby se vyhnula pokračujícím dotacím pro průmyslová odvětví s vysokým podílem plynu.

Dotační program umožňuje výrobcům oceli, keramiky, skla, petrochemie a hnojiv nakupovat zemní plyn za pevnou cenu.

Vláda si klade za cíl dokončit 240 kilometrů dlouhou druhou fázi výstavby plynovodu Cirebon-Semarang ve střední Jávě do roku 2025 a na rok 2027 plánuje zahájit výstavbu 400 km dlouhého plynovodu na Sumatře. Dodávky plynu v průmyslových oblastech na západní Jávě v současné době klesají, zatímco v oblastech východní Jávy je nadměrná nabídka.

Regionální posuny v nabídce a poptávce jsou nejasné. Není jasné, zda bude objem plynu dostatečný pro program HGBT. Průmyslová odvětví s vysokou spotřebou plynu potřebují střednědobou až dlouhodobou jistotu.

Plán vlády přizvat více stran k vybudování infrastruktury pro zpětné zplyňování LNG v určitých oblastech by vyžadoval smíšený cenový režim. Odborníci z energetického sektoru jsou názoru, že dopad navrhovaného 60% podílu zemního plynu bude záviset na závazku odběru a kupní síle domácích odběratelů ve srovnání s mezinárodními odběrateli. Producenti LNG musí zajistit, aby byli schopni pokrýt vysoké investiční a výrobní náklady. Smluvní záruky odběru a ceny plynu, které by mohly pokrýt investiční náklady, by byly pro výrobce klíčové.

Indonéská vláda pověří ropného a plynárenského giganta firmu Pertamina, aby rozvinul plynárenskou infrastrukturu, včetně zařízení na zpětné zplyňování LNG, a umožnil průmyslovým podnikům rozvíjet projekty zpětného zplyňování, které umožní dovoz LNG. Vzhledem k rostoucímu významu LNG musí mít Indonésie zařízení pro dovoz i vývoz LNG. Předvídání dovozu je i nadále nezbytné pro případ, že by domácí dodávky LNG byly nedostatečné. V plánu je tak výstavba infrastrukturní uzlů na několika místech na východní Jávě, Arunu v Acehu a Bontangu v Severním Kalimantanu.

Současnou strategií firmy Pertamina je optimalizovat stávající infrastrukturu. Pokud je potřeba nové zařízení jako zásobovací místo LNG, je nutná investice. Výstavba zařízení na zpětné zplyňování v zásadě usnadňuje přístup k energii pro domácí průmysl.