Zájem státu o rozvoj průmyslu ke zpracování nerostných surovin si podle vládních údajů letos vyžádal investice ve výši 9,53 miliardy dolarů. Finance směřovaly hlavně do výstavby tavíren niklu a mědi, méně investic šlo do petrochemického průmyslu. Indonéský petrochemický průmysl je stále závislý na jiných zemích, pokud jde o suroviny. Investice do výstavby zpracovatelských zařízení dosáhly letos 20 miliard dolarů, což je méně než investice do lesnictví a zemědělství. Abra Talattov, vedoucí Centra pro potraviny, energii a udržitelný rozvoj v Institutu pro rozvoj ekonomiky a financí vysvětlil, že vládní tlak na navazující industrializaci, pokud je aplikován na petrochemický sektor, je brzděn vysokým stupněm rizika ve velkých projektech.

Okolní země mají podle Talattova v tomto odvětví náskok, což znamená, že místní chemičky, které se snaží rozšířit své operace, mohou mít potíže s konkurencí na pro ně nových trzích, a to je důvod, proč tolik petrochemických produktů zaplavilo místní trh. Údaje Indonéského statistického úřadu ukazují, že země je stále závislá na dovozu olefinů, polyetylenu a polypropylenu, tedy materiálů pro střední a navazující petrochemické firmy, aby uspokojila domácí poptávky. 

Indonéský trh zaplavují nejen surové petrochemické produkty, ale také finální produkty. Zpracovatelé vyzývají vládu, aby uvalila omezení na dovoz hotových produktů a podpořila místní výrobce. 

Rozvoj zpracovatelského průmyslu v Indonésii je prioritním tématem. Země nemá zájem o pouhý vývoz nezpracovaných surovin, ale o export zboží s vyšší přidanou hodnotou. V mnohých odvětvích se to již daří. Celý proces umožňuje i zahraniční investice, především v podobě moderních technologií.

Zdroj: www.jakartapost.com

Zpracoval kolektiv pracovníků zahraniční kanceláře CzechTrade Indonésie.