Indonésie je obdařena velkými zásobami nerostných surovin, především uhlí a neželezných kovů, které se využívají v technologiích elektromobility a OZE. Zpracovatelský průmysl však nestačí upavit potřebné množství surovin pro domácí spotřebu i export. Snahou vlády je podpořit investice právě do tohoto odvětví.
Nulový emisní limit chce Indonésie splnit do roku 2060. Na této cestě vedle OZE se začíná uplatňovat i bezemisní výroba zeleného vodíku.První krok k produkci zeleného vodíku byl uskutečněn spuštěním prvního provozu výroby vodíku z OZE.
Indonésie v posledním desetiletí prožívá elektronický boom. Digitalizace prostupuje každodenní život firem i občanů. Trend však může mít i negativní dopady i v rámci bankovních služeb.
Indonésie si vědoma vlivu klasických zdrojů energie na životní prostředí.Ačkoliv má dostatek fosilních paliv,věnuje se v rámci ochrany životního prostředí i výstavbě zařízení s využitím obnovitelných zdrojů.
Ekonomické zónu mají v Indonésii i turistickou formu. Příkladem je realizace zábavního parku Lido Land ve městě Bogor.
Indonésie podporuje modernizaci průmyslu ve snaze o snížení importu textilního zboží. V zemi běží projekty státní podpory k modernizaci oděvního průmyslu.
Úspěšné firmy se objevují především v tradičních oborech, ale zasahují i do takové oblasti jako je odpadové hospodářství.